Červen 2007

6.Kapča

27. června 2007 v 23:32 | Mysty |  Bezejmenná
Přijde mi, že je to moc takový málo pochopitelný, no nevím. Uvidím, co na to řeknete vy. Musela jsem psát teď v noci, kdy mě mamka nevidí u počítače. Takže doufám, že to se počítá.
Ráno se probudil a málem zaúpěl, kdyby si neuvědomil, že na ošetřovnu s ním přišla i Sabrine a že přišli dobrovolně. Zvedl se a podíval se na její postel. Taky už byla vzhůru a když viděla Harryho, tak kývla hlavou a zvedla se z postele. Oba se převlékli a šli na kolej.
Tam je okamžitě obklopili Harryho spolužáci a přátelé a chtěli vědět, kdo je tato neznámá dívka.Představil je a skočil si pro své věci. Sabrine udělala to samé. Ron a Hermiona ho ještě zastavili na schodech, kde mu sdělili, že jsou rádi, že je zpět a že měli veliký strach, takže ať si pro příště dá Harry větší pozor.
Se Sabrine se znovu šešli ve společence. Na snídani šli společně. Ve dveřích síně se Sabrine zastavila a její pohled utkvěl na Dracovi. Ten ji taky pozoroval, takovým smutným pohledem, který u něj Harry nikdy neviděl. Potom zatřepala hlavou a šla k Nebelvírskému stolu. Harry si toho ale všiml.
,,Sabrine, co je mezi tebou a Dracem? Tvůj a jeho pohled nešlo přehlédnout."
Jen zavrtěla hlavou a věnovala se své snídani. Harry se o to přestal zajímat a podíval se na svého otce, který už seděl na svém místě u učitelského stolu. Vycítil Harryho pohled a podíval se na něj. Trošku se pousmál a otočil se k profesoru Brumbálovy. Ten po chvílce zakýval hlavou a taky se podíval na Harryho. Stoupl si a odkašlal si, aby přivábil pozornost studentů.
,,Zítra je sobota, rozhodl jsem se, že si dnešek zpříjemníme. Venku je hezky a tak dostanete den volna. Doufám, že neprovedete nic, za co bych se musel mrzet, že jsem vám věnoval tento den. Děkuji a teď si jděte vrátit věci na koleje."
Poslední slova už nebylo slyšet v tom radostném křiku všech studentů. Jen pár jedinců, jako Hermiona, se tvářilo smutně, ale to nezkazilo radost těch ostatních. Většina studentů již odešla užívat si volného dne, pouze pár jedinců, jako Harry a Sabrine seděli v síni. V tom za Harrym někdo promluvil.
,,Čekám vás za čtvrt hodiny ve svém kabinetě pane Pottere. Rád bych si s vámi promluvil."
Jak se Snape objevil za Harrym, tak zase zmizel. Rychle dojedl snídani a vydal se do sklepení, přece jen to bylo kousek a zbývalo mu jen 10 minut. I když u něj bylo zvykem zpoždění, tentokrát dorazil přesně. Zaklepal na Snapeově dveře a ty se vzápětí otevřely.
Snape ho pozval dovnitř a zavřel dveře. Provedl pár utišujicích zaříkadel a pak pokynul Harrymu, aby si sedl na křeslo u krbu a sám si sedl naproti. Chvilku jen tak seděli a mlčeli. Vždyť ještě nedávno to byli největší rivalové… Jako první se odhodlal promluvit Harry:
,,Proč jste nezůstal s mojí matkou? Bylo by všechno jinak."
Snape sklonil hlavu a Harry si uvědomil, že to asi vzal ze špatného konce. Neměl mu nic vyčítat, dokud si neposlechne všechno a tak jen …
,,Povězte mi prosím, jak to bylo. Ať to mohu začít chápat."
Snape se zhleboka nadechl a začal vyprávět.
,,Už ve škole jsem začal chodit s Lily. Když jsme vystudovali, žili jsme v mém domě, kde jsi byl o prázdninách. To jak to tam vypadá byla Lilyina práce. A ve mně začala klíčit naděje, že vše bude v pořádku.
Věděla, že jsem jako špeh u Voldemorta, ale nic mi nevyčítala. Viděl jsem na ní, jak jí to trhalo srdce, ale nedokázal jsem s tím nic udělat. Potom jsem dostal ten nejdelší úkol. Díky bezpečnosti jsem nemohl o sobě dát vědět.
Tehdy si Lily vzala Jamese a narodil jsi se ty. Byl jsem na dně, když jsem se vrátil a zjistil, že Lily je vdaná a dokonce má dítě. Potom jsi nastoupil do školy a ve mně se to vše znovu rozeznělo. Začal jsem tě nenávidět, protože jsi měl být můj syn a ne Jamesův.
A jaká to ironie. O prázdninách mi přišel dopis od Lily. Nevím, proč tak pozdě, asi neprovedla správně kouzlo, i když u ní je to velmi zvláštní. Byla na tom stejně jako slečna Grangerová. Všichni učitelé ji měli rádi.
Takže mi přišel dopis, který jsi četl. Okamžitě jsem prozradil to, že jsem byl špehem. Brumbál to vše jen podpořil a já mohl znovu dát do pořádku toto sídlo, protože od té doby co si Lily vzala Jamese jsem tam nebyl. Pak jsem šel okamžitě pro tebe.
Byl jsem zděšen, když jsem viděl, jak s tebou ti mudlové zacházeli, a co všechno jsi tam musel prožít. Usmyslel jsem si, že ti to vše za ten týden vynahradím, ale co čert nechtěl. Byl jsem nucen se vydat na další z úkolů, ovšem tentokrát pro Fénixův řád.
Když jsem se vrátil velmi jsi mi pomohl a já ti nedokázal říct pravdu, i když mě Brumbál nabádal, abych tak udělal. Začal školní rok a já se znovu ocitl u Voldemorta, tentokrát ovšem jako vězeň.
Bylo mi hrozně, když mi Lucius s výsměchem řekl, že tě dostali. Nevěděl, že si mů syn a nevěděl to ani Voldemort, jinak by to bylo víckrát horší. A pak nám pomohla Sabrine. Nikdy jsem ji neviděl, ale věděl jsem, že má Voldemort dceru, která neschvaluje jeho činy. Zachránila nám život a mi ji potom vzali sem."
Snape zmlkl, ale na Harryho se vůbec nepodíval. Chlapec zase nevěděl, co říct. Chápal svého otce, že se takhle zachoval a vlastně mu ani nic nevyčítal. Proto si stoupl a došel před jeho křeslo. Tam počkal, dokud nezvedl hlavu a pak ho objal.
,,Omlouvám se, že jsem to všechno dopustil. Omlouvám se, že jsem se tak choval. Já… moc mě to mrzí. Doufám, že mi někdy dokážeš odpustit."
Harry se pro sebe usmál.
,,Já už ti odpustil … tati."
Doufal. Že to pro tuhle chvíli bylo to správné a jak to vypadalo, tak ano, protože jeho otci, zahořely oči radostí a mnohem pevněji objal svého syna.
,,Děkuji. Moc ti děkuji, mám tě rád."
Teď to byl Harry, komu zasvítily oči radostí. Nikdy nepoznal pravou rodičovskou lásku, snad jen, když byl malý a to už si moc nepamatoval. Konečně se pustili a i Snape si stoupl.
,,Myslím, že už by jsi měl jít Harry. Nechci, aby tvým přátelům bylo divné, kam jsi zmizel. Už tak je okolo tebe mnoho záhad, které se jim nelíbí."
Harry přikývl, rozloučil se a vydal se zpět do společenky, kde byly jeho přátelé. Ovšem Sabrine tam nebyla a viděl ji až na večeři. Rozhodl se, že při nejbližší volné chvíli se jí zeptá, jak se ji tu líbí a jestli už si našla nové přátele. Chtěl, aby se tu cítila dobře.
Večer zalezli všichni do postele a usnuli. Jen dvě srdce byla o poznání rychleji, když si jeden vzpomněl na toho druhého.

Pro začátek

25. června 2007 v 17:30 | Mysty |  Oznamka
To je jen tak pro zajímavost, protože mě to zajímá, vy rozhodnete.

Pravidla stránky

25. června 2007 v 17:27 | Mysty |  Oznamka
1, Neurážejte se prosím mezi sebou na mém blogu.
2, Neurážejte prosím mě, pokud nemáte dostatečný důvod.
3,U každé kapči musí být 40 komentů, aby vyšla další ( nevztahuje se na kapitoly, které sem byly pouze přehozeny.
Další pravidla snad přidám později.

5.Kapča

25. června 2007 v 17:24 | Mysty |  Bezejmenná
Ráno šli na snídani a Harry si vzpomněl na to, co včera ve vlaku říkal Malfoy. Otočil se na svého kamaráda Rona a zeptal se ho:
,, O čem to včera mluvil Malfoy, co Snape provedl?"
Ron se plácl do čela a s omluvou se podíval na Harryho.
,,Ty vlastně nic nevíš. Přišla s tím mamka. Snape veřejně přiznal, že je Brumbálovým špehem u Voldemorta. Zvláštní na tom je, že ho neodhalil Voldemort, ale přiznal to on sám. Mamka říkala, že prý dostal pár dní před tím nějaký dopis, a pak se dokonce několik dní neukázal. Nikomu neprozradil, co v tem dopise bylo, ale asi to bylo důležité."
Ale to už vešli do síně a Ron stichl, protože mu padl pohled na stolu, kde ležela bohatá zásoba jídla k snídani. Harry se smířil s tím, že z Rona už nic nedostane. Během chvilky jim profesorka McGonagalová předala rozvrhy a jeho kamarád vedle něj zaúpěl:
,,Zase Snape a hned po ránu. Proč je to vždycky stejný?"
Harry se jen tiše zasmál. Snape už mu po předešlých zkušenostech nepřišel tak špatný, snad jen … snad jen měl špatné vyučovací metody.
V síni vše utichlo a všechny pohledy se otočili na ředitele, který povstal u profesorsého stolu.
,,Pro všechny, jenž dnes mají profesora Snape, tak tyto hodiny odpadají. Více informací se dozvíte při večeři. Děkuji za pozornost."
Odstoupil od stolu a zamířil k malým dveřím za profesorským stolem. Před tím se ještě podíval Harryho směrem, a když zjistil, že ho pozoruje, tak mu naznačil, že a něj počká u ředitelny. Harry přikývl, ze stolu vzal rohlík a vyšel ven. Ani jeden z jeho přátel si toho nevšiml, protože se radovaly z odpadlých lektvarů.
Došel k chrliči, u kterého stál Brumbál. Ten nepromluvil a rovnou vyšel po schodech nahoru. Šel za ním a sedl si naproti němu ke stolu.
,,Co potřebujete, pane profesore?"
,,Severuse chytili smrtijedi. Asi se nevrátí a já mu slíbil, že udělám jisté kroky, pokud se toto stane a tak se musím zeptat. Víš proč si byl u profesora Snapea?"
Zarazil se, ten Brumbál je snad cvok. Jasně že to ví.
,,No, aby měl na mě kdo dohlížet."
Brumbál smutně zavrtěl hlavou.
,,Ne, nebylo to jen kvůli tomu. Prosil jsem Severuse, aby ti to řekl, ale je stejně tvrdohlavý, jako ty…
Možná se teď zachovám jako zbabělec, ale nevím, jak jinak to udělat, abys to pochopil."
Šáhl do šuplíku a vytáhl odtud pergamen, ten podal Harrymu.
,,Je to dopis, který napsala tvoje matka Severusovi. Je to pouhá kopie, která hned po přečtení shoří."
Harry převzal dopis a odešel. Došel až k jezeru a opřes se o majestátný strom. Nechápal, co by jeho matka mohla psát Snapeovi. Rozevřel dopis a začal číst:
Milovaný Severusi,
Je těžké psát tenhle dopis, když vím, že ti dojde, až budu mrtvá, ale nevěděla jsem, kde tě najít a říct ti pravdu. Vím, asi se zlobíš, že jsem si vzala Jamese, ale okolnosti to vyžadovaly. Co jsem mohla dělat jiného? Rodiče jsem neměla a jako těhotná jsem nemohla ani najít práci. Ano čteš dobře, byla jsem těhotná už před tím, než jsem si vzala Jamese.
To dítě bylo tvoje. Chtěla jsem ti to tolik říct, ale nikde jsi nebyl. Nakonec jsem to řekla jen Jamesovi a ten se rozhodl mi pomoci. Na Harryho jsme použili kouzlo identity, mělo by vyprchat v den sedumnáctých narozenin.
Nevím, kdy ti tenhle dopis dojde, doufám, že co nejdřív. Postarej se o Harryho. Nechci, aby vyrůstal u Petůnie.¨
Hrozně mi chybíš, chybí mi tvoje polibky, plné vášně, to jak dokážeš být jemný a ohleduplný.
Neboj, budeš Harrymu dobrým otcem. Nevím, co ti víc napsat, snad jen… Vždycky jsem tě milovala.
Tvoje Lily
Harry se rozbrečel a ani si nevšiml, že dopis, který upustil na zem, schořel. Nevšiml si, že se kolem něj objevilo několik smrtijedů a ani neviděl kouzlo, které ho omráčilo.
Probudil se v kobce. Ani neměl čas se rozkoukat, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Lucius Malfoy.
,,Á pan Potter se nám probudil, to jsme rádi, protože náš pán ho očekavá."
Společně s jedním smrtijedem ho chytil a dovlekly ho až do sálu, kde na trůnu seděl Lord Voldemort. Tam ho pustili na zem.
,,Ach Harra, tak rád tě zase vidím. A copak se ti stalo? Prý si byl na dně, když tě Lucius s ostatními našel. Ovšem teď tu stojíš hrdost sama a drze se mi koukáš do očí."
Měl pravdu. Harry se vzchopil a přidrzlým pohledem se díval na Voldemorta. Před tím se ještě stihl podívat po sále, ale nikde neviděl Snapea.
,,Nebudu se před tebou plazit a ani se k tobě nepřidám."
Voldemortovi rudě zazářily oči. Ovšem během chvilky se uklidnil, pozvedl hůlku a na Harryho poslal cruciatus, ten po pár minutách již nevydržel a rozeřval se bolestí.
Konečně to skončilo a odvedli ho zpět do jeho cely, kam ho jen tak pohodili a odešli. Byl skrčený a jen taktak bránil slzám, které se mu draly z očí. V tom se nesměle otevřely dveře a dovnitř vešla dívka v Harryho věku. Vlasý hnědé, sestříhané po ramena. Oči hnědé, krásně tvarovaná ústa. Nos tak, jak se hodil k jejímu obličeji a na tvářích a nosu pihy. Došla k Harrymu a pomohla mu lehnout si na postel. Vděčně se na ni usmál a chtěl něco říct. Ona mu jen položila prst na rty.
Ze svého hábitu vyndala pár lektvarů, které nalila do Harryho. Okamžitě ho vše přestalo bolet a dokonce se mu zahojila většina ran. Dívka se usmála a poprvé promluvila.
,,Jmenuji se Sabrine (Sabrin). Jsem Raddleyová, a ano jsem dcerou Voldemorta. Pomohu ti odsud se dostat, jen musíš být ticho, pojď."
Chytila ho pod paží a pomohla mu stát. Vyvedla ho až před celu, tam se na ni otočil.
,,Je zde člověk, kterého tu nemohu nechat. Jmenuje se Severus Snape, je to můj … otec."
Přikývla a otevřela dveře naproti těm jeho. Severus Snape se okamžitě zvedl. Když uviděl Harryho, tak se zarazil.
,,Ty si tu neměl být. Měl si být v bezpečí…."
Teprve potom mu došlo, že harry už musí vše vědět, a když neviděl v jeho očich obvinění, tak ho objal. Harry si položil hlavu na jeho rameno a užíval si klidu, který se v něm rozlil. Tuto dojemnou chvíly přerušilo zakašlání.
,,Vím, že si toho musíte hodně říct, ale měli bychom jít, než si nás někdo všimne."
A tak se pustili a rozešli se za Sabrine. Vyvedla je ven a díký stromům až na kraj pozemku.
,,Zde se musíme rozloučit. Ráda jsem vás poznala."
Vyslala k nim jemný úsměv a pak se otočila. Její úsměv povadl. Od sídla sem běželo asi 20 smrtijedů. To už to uviděl i Severus z Harrym. Severus popadl Harryho i Sabrine a všichni tři se přenesli před pozemky Bradavic.
,,Rychle, musíme se dostat zua bránu, kdyby se sem začali přemisťovat. Jdeme rovnou k Brumbálovy."
Harry chytil Sabrine za ruku. Ta k němu vyslala pohled plný strachu, ale společně se rozběhli a běželi až ke kamennému chrliči. Už dávno bylo po večerce a tak cestou nepotkali žádného studenta. Snape byl za nimi. Harry vyslovil heslo, které si pamtoval ještě z rána a všichni tři za chvíly klepali na dveře pracovny.
Dveře se otevřely a když majitel pracovny uviděl ty tři lidi před sebou musel se usmát. Zjistilo se, že Harryho unesli smrtijedi a on až do této chvíle vymýšlel, co provést, ale teď už to nebylo nutné. Jenom nevěděl, kam zařadit tu dívku.
,,Harry, Severusi, moc rád vás vidím a jsem rád, že jste v pořádku. Měl jsem veliký strach. Jenom mi prozraďte, kdo je tato dívka."
V očích mu radostně blýsklo, když uviděl, jak se Harry pořád drží se Sabrine za ruku. Slova se chopil Harry, protože jenom on, kromě Sabrine mohl odpovědět.
,,Toto je Sabrine Raddleyová. Díky ní jsme se dostali ven a dokonce mě skoro vyléčila, víc už to asi ani nejde. Myslím, že by mohla studovat zde. Kdybychom ji změnili jméno, nikdo by neviděl žádnou podobnost mezi Voldemortem a ní. Studium ji zaplatím, dlužím ji to."
Brumbál se usmál, vypadalo to, že Harry je rozhodnutý, a nic jeho názor nemůže změnit a tak pouze přikývl a ze skříně sundal Moudrý klobouk. Pokynul Sabrine, aby si sedla na stoličku a nasadil ji ho. S Harrym se stalo něco divného, slyšel vše, co říkal Moudrý klobou Sabrine.
,,Ach Raddleyová. Ae nejsi jako tvůj otec. Ty máš srdce na správném místě a dokonce plné lásky. Nemohu tě proto dát do Zmijozelu. ProMrzimor taky nejseš, ale kam tě dát. Havraspár nebo Nebelvír?"
Harry si vduchu přál, aby do Nebelvíru.
,,Tvůj nový kamarád si přeje Nebelvír, ta ať je to tedy Nebelvír."
Brumbál se pro sebe usmál.
,,Dnes budete spát na ošetřovně, ty Severusi samozřejmě nemusíš."
Harry se Sabrine přikývli a zvedli se k odchodu. Snape ale ještě něco řekl.
,,Věci ti Sabrine obstarám. Do rána bude na koleji tvoje postel a objeví se tam i věci."
,,Jo a ještě to příjmení. Nebude vám vadit, když to bude Nastillová?"
Když Sabrine zavrtěla hlavou, tak pokračoval.
,,Předpokládám, že půjdete do šestého ročníku, jako tady Harry. Určitě toho hodně umíte. A co ne, to se doučíte. Můžete jít."
Ti dva běželi až na ošetřovnu. Madam Pomfreyová už byla ze vším obeznámena. Podala jim lektvary a zahnala je do postele. Usínali ze šťastnýmy úsměvy na tváři.

4.Kapča

25. června 2007 v 17:23 | Mysty |  Bezejmenná
Harryho vzbudil budík, jenž si neopomněl nachystat. Zabalil si poslední věci a naposled se porozhlédl po teď již prázdném pokoji. Společně s věcmi se přesunul do haly, kde je zanechal a vydal se do kuchyně, odkaď voněla slanina. Za stolem seděl profesor a pojídal svoji snídani, Harry jej pozdravil.
,,Dobré ráno Pottere, rychle se nasnídejte, odvedu vás na vlak."
Snape odešel a Harry do sebe rychle naházel snídani, umyl talíř s hrnkem a uklidil je. Potom odešel do haly, kde si sedl na kufr a čekal na Snapea. Nemusel čekat dlouho, už za chvíly scházel ze schodů. Mávl hůlkou a Harryho kufry se zmenšily tak, že si je Harry mohl strčit do kapsy. To samé udělal s Hedvičinou klecí a koštětem.
,,Vaše sova nechť tam doletí, myslím, že bude ráda."
Harry otevřel dveře a Hedvika s radostným skřekem vyletěla do pozdního rána. O chvíli později se dva kouzelníci přemístili na nástupiště 9 ¾. Byli zde brzo, což mělo za výhodu, že zde bylo jen pár lidí a ti si jich moc nevšímali. Profesor zavedl Harryho do zadního kupé.
,,Pottere a ne že něco vyvedete!"
Mávl rukou a kufr, klec a koště se navrátily do své podoby, potom se vytratil ven.
Sotva se za ním zavřely dveře, vzpomněl si Harry na kouzlo, které si vymyslel během četby ve Snapeově domě. Mávl hůlkou a kupé se zvětšilo. Teď mělo místa hned pro dvanáct lidí. Harry se usadil s úmyslem počkat na Hermionu a Rona vevnitř, nechtěl se setkat s Weasleyovými, kteří by mu připomínali to, co se stalo Siriusovi, na což se mu pomalu, ale jistě podařilo zapomenout, pochopil, že Sirius šel na ministerstvo ze své vůle.
Samozřejmě dorazili na poslední chvíli. Už jen viděl, jak Ron, Hermiona a Ginny naskočili do vlaku. Za chvíli se otevřely dveře a dovnitř nevpadli jen Ron a Hermiona, vešel i Nevill a v závěsu za ním Lenka a Ginny.
,,Téda harry, ty sis to tady pěkně poupravil."
Ron se zatvářil ohromeně, ostatní pouze protáhly obličeje. Jenomže Ron nehodlal zůstat ticho.
,,Je pravda, že je tady Snape? Seamus říkal, že ho viděl, když se sem přemístil a prej by řekl, že ty si se přemýstil společně s ním."
Harry se zarazil, Ron neví, že byl u Snapea?
,,Jak si se měl u Dursleyů? Bylo to hrozné?"
Hermiona to taky neví? Stočil na ni svůj pohled. Ona na něj mrkla. Takže ta to ví a snaží se mi pomoct, asi bych jí měl odpovědět.
,,No, hned zezačátku mi sebrali koště a hůlku a zamčely je v přístěnku. Jinak si nemohu stěžovat, tento rok se ke mně chovali lépe než předtím."
Ron se na něj usmál, už zapomněl, na to, co říkal Seamus.
,,To je dobře, i kdž táta má nové auto. Stálo by za to jej vyzkoušet. To by byla slušná "záchranná akce.""
Nejen Harry se zasmál, společně s ním se zasmáli i všichni až na Hermionu, které se to nelíbilo.
,,Rone, přece by si svého otce nepřivedl znovu do potíží. Už díky prvnímu autu jste mu přivodili problémy, neudělejte to i s tím druhým."
V Hermioně se ozval její smysl pro správné věci. Ron na Harryho udělal takový obličej, že nevydržel a rozesmál se. Jeho smíchem se nakazili iRon, Nevill, Lenka a Ginny. Vzápětí se přidala i Hermiona.
Když v tom se otevřely dveře a vnich stál Droaco Malfoy. Všichni stichli a z čirou nenávistí jej pozorovali. Ten se tím nenechal zastrašit a s ironickým pohledem se podíval na Harryho.
,,Pottere, Pottere. Zase s tou chamradí a ted se k vám přidal i ten zrádce. To už na té škole nebude nikdo z učitelů, který by tě neměl rád co?"
Harry se zarazil, o kom to mluvil? Ještě se nestačil dozvědět novinky.
,,Co Pottere, nic mi neřekneš? Bojíš se?"
Harrymu došla trpělivost. Nikdo mu nebude říkat, že se bojí.
,,Poslyš Malfoyi, co kdybys jsi se sbalil a společně s tou svojí peroxidovou hlavou vypadl."
Draco na nic nečekal, vytáhl hůlku a neberválně na něj poslal kouzlo, ale Harry jej díky těm hodinám v knihovně identifikoval a i bez hůlky si stačil vyčarovat štít. Kouzlo narazilo do štítu a zmizelo. Draco to jen překvapeně pozoroval. Proti tomuhle kouzlu nebyla obrana, netušil, že Harry se na toto kouzlo zaměřil a vymyslel svůj vlastní štít.
Chlapec s jizvou na čele ho jen pobaveně pozoroval,potom jenom mávl rukou a Draco vyletěl a rozplácl se o stěnu vlaku přes uličku. Harry nevnímal užaslé pohledy svých kamarádu a pozoroval blonďatého chlapce. Chtěl mu ještě něco říct, ale to už přibíhal Snape.
,,Pottere, Malfoyi, co se tu děje?"
Shýbl se k Dracovi a chtěl mu pomoci na nohy, ten se ale ohnal a postavil se sám.
,,Nešahej na mě. Nevím jestli bych tvůj dotyk unesl."
Harry na to překvapeně koukal, Draco měl k Snapeovi k jako jedinému učiteli úctu. Teď jej urážel. Co se změnilo. Ovšem Snape nevypadal, že by mu to nějak vadilo spíš pozoroval Harryho, okolo kterého pořád pulzoval onen štít.
,,Vy jste v pořádku Pottere?"
Ron, Ginny, Nevill a Lenka překvapením vykulili oči. Snape se zeptal Harryho jestli je v pořádku? Harry a Hermiona zůstaly v klidu. Harry proto, že si zvykl, že se Snape chová jinak a Hermiona…..
,,Ano pane, jsem děkuji."
Potom se znovu podíval na Draca. Lépe řečeno na místo, kde ještě před chvílí Draco ležel. Teď už tam nikdo nebyl, musel utéct. Snape to taky zpozoroval. Hodil pohledem po Hermioně, potom po Harrym a odešel.
,,Co to bylo?"
Tentokrát se všichni překvapeně podívali na Nevilla. Bylo zvykem, že když měl co dočinění se Snapem byl buď úplně ticho a bílí nebo koktal. Tentokrát se nic z toho nekonalo.
,,Neville, jaktože se neklepeš?"
,,Nevím, tentokrát mi nenaháněl strach. Jeho chování bylo jiné."
,,Harry, jaktože měl Snape o tebe starost?"
,,Taky tomu nerozumím Rone. A prosímtě, už se mě neptej."
Zalezli zpátky do vlaku a cestu, jenž zbývala proklábosili řečmi o prázdninách. Ani se nenadály a už byli v Prasinkách. Přivítali se s Hagridem a sedli si do kočáru a nechali se odvést do hradu.
Sedli si na svá místa u stolů a čekali až vejdou noví žáci. Harry ještě hodil pohledem po Snapeovi. Ten jej pozoroval, ale když se na něj chlapec otočil už se zase díval jinam.
Konečně věšli prvňáčci. Začalo zařazování. Po jeho skončení se postavil Brumbál.
,,Sem rád, že vás mohu uvítat v novém školním roce. Chtěl bych upozornit na zákaz vstupu do Zapovězeného lesa, dále si můžete další zákazy přečíst na dveřích pana školníka. Také bych mezi námi přivítat nového člena profesorského sboru pan Lupina. (zavládlo všeobecné veselí, kterého se nezúčastnili pouze Zmijozelští. Na profesorovi bylo vidět, jak velkou mu to udělalo radost)
Mnozí z vás jej již znají. Vědí i proč odešel. Já jsem moc rád, že je mezi námi a chci, aby jste jej přivítali. A byli k němu ohleduplní. Tímto všem děkuji za pozornost. Dejte se do jídla."
Konečně byli ve svých pokojích a mohli zalehnout. Musejí načerpat síly. Vždyť zítra už začínají hodiny.

3.Kapča

25. června 2007 v 17:23 | Mysty |  Bezejmenná
Ráno vzbudilo Harryho klení ze spodní části domu. Snape byl asi pěkně v ráži. Co ho mohlo rozzuřit? Harry se oblékl a sešel dolů, kde už v tu chvíli bylo ticho. Za stolem seděl Snape, před sebou měl dopis, který hypnotizoval, když přišel Harry, rychle dopis schoval do své levé kapsy.
,,Pottere, najezte se, za chvíli půjdeme na Příčnou."
S tím se otočil a vypochodoval z místnosti. Nevšiml si, že mu onen dopis vypadl, opvšem Harry si toho všiml okamžitě. Cvíli jej pozoroval a pak jej rychle schoval do kapsy. Rychle dojedl a vyběhl nahoru se převléci. Už chtěl vyjít ven, když si vzpomněl na dopis, schovaný ve svém hábitu, rychle se pro něj vrátil a rozložil jej.
Vše je zařízeno, tvé komnaty jsou přestěhovány. Nyní se nacházejí poblíž vstupu do Nebelvírské věže, doufám proto, že Nebelvír nebude neustále na nule.
Také doufám, že už si Harrymu řekl pravdu. Sám to víš už dva týdny a Harry má právo to vědět. Zítra až zanecháš chlapce na nádraží vyřiď prosím tu věc, o kterou jsem tě žádal, potom přijď ihned do mé pracovny a doufám, že Harry už bude vše vědět.
Harry nechápal, co tím Brumbál myslel. Měl strach z toho, co by se měl dovědět. Stalo se něco někomu? Když za chvíli scházel dolů do haly, působil klidným dojmem, že ani Snape nic nepoznal.
,,Pottere, na Příčnou půjdeme pomocí letaxové sítě. Půjdu první, vy jděte hned po mě."
Snape vstoupil do krbu a společně ze zelenými plameny, které ho začaly olizovat, zmizel. Harry jej během chvilky následnoval, po menším kolotoči krby, vystoupil a následoval profesora, který zamířil do Krucánků a Kaňourů, nevěděl, jak by mu měl oznámit, že si prvně musí vyzvednout galeony v bance.
,,Tady máte seznam, já se zde zatím porozhlídnu."
Když se Harry neměl k odchodu, znovu se na něj otočil.
,,Pane Pottere, na co čekáte?"
,,Pane, já potřebuji ke Gringotům, nemám peníze."
Snape nadzdvihl obočí, potom jako by si něco uvědomil, zašátral ve svém plášti a vytáhl váček až po okraj naplněný penězi.
,,Ach tak, profesor Brumbál s tím počítal, peníze vám nechal vyzvednout a poslal je ke mně."
,,Děkuji."
Šáhl po váčku a vydal se hledat učebnice, jenž měl na svém seznamu. Koupil si i nové brky, inkoust a pergameny. Potom se vrátil k muži, stojícímu u východu. Ten jen mávl hůlkou a celý Harryho nákup zmizel, Harrymu došlo, že jeho věci již musejí být v profesorově domě.
Společně se vydali do lékarny, kde se zdrželi poměrně dlouhou dobu, poněvadž Snape měl po "Harryho nájezdu" ztenčené zásoby. Harry se cítil trochu provinile, ale jelikož mu Snape nic nevyčítal, tak se po nějaké době uklidnil.
Dalším cílem byl Děravý kotel, kde za ticha, jenž ani jeden z nich neporušil, snědli svůj oběd. A vydali se ke krbům, díky kterým se měli vrátit zpět do bezpečí domu.
,,Pottere adresa je sídlo Snapeů."
Harry vešel první, sotva vylezl z krbu na druhé straně, rozběhl se do Snapeova pokoje, kde vrátil dopis do hábitu, jenž měl Snape ráno a rychle se vrátil do svého pokoje. Stihl to jen tak tak, profesor už šel nahoru.
Po zbytek odpoledne se Harry zavrtal do úkolů, jedním z nich byl i úkol z lektvarů. Tentokrát Harrymu úkoly nedělaly takový problém a to je dělal bez Hermiony.
Z jednou větou v eseji pro Snapea si ale nebyl jistý, rozhodoval se, zda má počkat až mu Hermiona poradí a nebo se má jít zeptat přímo profesora a riskovat další jízlivou poznámku na svoji adresu a nebo doufat, že mu poradí a zdrží se všech poznámek.
Zvolil druhou možnost a vydal se zaklepat na dveře Snapeova pokoje, nikdo mu neotevřel, proto se vydal dolů do knihovny, kde doufal, že jej objeví. Nezplet se. Snape tam opravdu byl. Sděl v jednom z křesel a byl zatčen do jedné z knih.
Když Harry vešel a zůstal před ním stát, zvedl hlavu a podíval se na něj.
,,Co potřebujete Pottere?"
Jeho pohled ale nebyl mrazivým spíše zvědavý. Proto se Harry odvážil zeptat se.
,,Pane, já …. Dělám úkol do lektvarů¨a nevím si rady jak dál, nemohl by jste mi poradit? Mám to skoro vše, jen jednou větou si nejsem jistý."
Snape si od něj vzal esej a když uviděl hustě popsaný pergamen, který byl o několik palců delší, než zadal, myslel si, že snd blbě vidí.¨
,,Pottere, vy jste udělal takhle dlouhý sám a bez pomoci?"
Nemohl tomu uvěřit.
,,Ano pane, ale jak jsem říkal, nejsem si jistý poslední větou."
Snape přejel očima ke konci eseje. Kde si přečetl poslední větu. Musel se nadechnout. Nemohl snést to, že šestnáctiletý kluk si uvědomil tuhle hlavní podstatu tohoto lektvaru, vždyť jemu bylo o deset let víc, když na to přišel, a i když nechtěl, pocítil v té chvíli nenadálý pocit pýchy.
,,Tu poslední větu máte správně, počkejte chvíli, opravím vám to."
Harry se zarazil, s tímhle nepočítal, ale věděl, že teď se nemá cenu s profesorem přít, a tak zůstal stát opodál a rozhlížel se po titulech knih. Musel si přiznat, že jich spoustu už přečetl a vůbec to nebylo tak, že by ho to nebavilo jako ve škole, nýbrž zde jej to bavilo hodně a dozvěděl se plno věcí.
Ale teď už neměl čas o tom přemýšlet, protože Snape už opravil jeho domácí úkol a teď jej pozoroval nic neříkajícím pohledem.
,,Pane Pottere, překvapil jste mě. Udělal jste to sám bez slečny Grangerové a ještě je to lepší, než když to děláte s její pomocí. Už nechci vidět žádnou z vašich bývalých slabomyslných prací. Teď už od vás očekávám jenom tu nejlepší práci v mých hodinách."
S tím mu podal pergamen, na kterém se jasně červenou tkvělo velké V. Harry zalapal po dechu. To snad bylo poprvé, co některý Nebelvířan dostal V. Pokud si pamatoval, tak ani Hermioně se to ještě nepodařilo.
,,Pottere, čemu se divíte? Takhle dokonalou práci mi ještě nikdo neodevzdal."
Jestli byl doteď Harry zaskočen známkou vynikající se na jeho úkolu, teď byl překvapen ještě víc. Snape ho pochválil? Už ničemu nerozumněl, Snape se choval jinak.
Najednou se profesor zvedl a okolo Harryho prošel pryč. Nic neřekl. Chlapec pochopil, že pro dnešek jej již neuvidí. A zítra, zítra už pojede zpět do školy, ale bylo to jiné, tentokrát už se tolik netěšil. Na Snapeův dům už si zvykl, bude mu chybět.
Rozhodl se jít si lehnout bylo už pozdě a on byl unaven. Zapomněl již na to, že mu Snape měl něco říct.

2. kapča

25. června 2007 v 17:22 | Mysty |  Bezejmenná
Ráno nebylo po Snapeovi ani památky. Na stole ležel pouze stručný vzkaz, kde mu profesor oznamoval, že se pokusí vrátit co nejdřív.
Harry už byl u Snapea čtyři dny a ještě pořád se profesor nevrátil. I když ho Harry neměl rád, začal se o něj obávat.
Toho dne zalehl do postele, až k půlnoci. Ani nestačil zavřít oči a uslyšel ze spodu rámus. Chytil rychle hůlku a rozeběhl se dolů. Z kuchyně pode dveřmi průsvitalo světlo. V kuchyni byl rachot. Harryho nebelvírská odvaha zvítězila a on rozrazil dveře. Na prahu zůstal stát.
Snape, totálně zničený, strhané rysy ve tváři, potrhaný hábit, stál u poličky a hledal mezi lektvary. Když Harry vrazil do dveří, otočil se, a když ho uviděl omdlel. Harry se vyděsil. Rozeběhl se k němu. Nevěděl, co má dělat, tohle nikdy nepotřeboval.
Rychle se nakoukl do poličky a zjistil, že všechny lektvary jsou popsané. Sebral rychle lektvar na bolest a pár dalších, ty nalil do profesora. Potom jej pomocí kouzla vyzdvihl a po schodech donesl do pokoje naproti jeho. Jak Harry totiž zjistil, patřil Snapeovi. Potom se znovu rozběhl do kuchyně, kde vzal další lektvary.
Snape měl ke každému lektvaru jen dva kusy, a proto si Harry uvědomil, že je bude muset uvařit, i když to moc neuměl. Odnesl je nahoru a do Snapea ještě nalil lektvar pro spánek, potřeboval teď nabrat síly.
Sešel dolů do laboratoře. Tam vkročil zatím jen jednou a to, když "šmejdil" po domě. Tehdá tam vkročil ze zvědavosti, teď tam vcházel s úmyslem uvařit lektvary. Na stěně vyhledal knihu - léčitelské lektvary. Nalistoval si první lektvar, kterým byl bezbolestný, našel si přísady a dal se do vaření.
Když dodělal i poslední krok, zjistil, že lektvar nejspíš udělal dobře. Měl z toho radost, ale i strach, že jestli něco pokazil, tak se na něj Snape bude zlobit. Započal s dalším lektvarem a nakonec měl ke každému lektvaru, který použil pro Snapea, pět lahviček.
Divil se, že všechny udělal dobře, vždyť ve škole neudělal ani jeden správně. Přičítal to tomu, že tady jej neznervózňoval Snape a že nikdy nešlo něčí zdraví. Zklidil po sobě a odešel zpět ke Snapeovi, kde všechny lahvičky položil a sám si unaven sedl do křesla vedle postele, kde vzápětí usnul.
Ráno ho probudilo sluníčko, které již dlouhou dobu svítilo do prostor místnosti. Když se probral, zjistil, že leží v posteli. To by ještě tak nebylo zvláštní, kdyby neusínal v křesle a ještě ke všemu teď neležel ve Snapeově posteli. A Snape nikde.
Harry se zvedl, přešel do svého pokoje a tam se oblékl do trika a riflí, které koupil v obchodě, kam jej zavedl profesor Snape před několika dny. A sešel dolů do kuchyně. Tam za plotnou stál Snape a dělal snídani.
,,Dobré ráno Pottere, kolik sníte vajec k snídani?"
Harry ho jen vyjeveně pozoroval. Ještě večer doufal, že profesor bude brzy v pořádku a dnes už ten samý člověk, který před ním omdlel dělal snídani.
,,Dobré ráno…… Tři pane…….. Neměl byste ještě ležet?"
Snape po něm hodil tak výmluvným pohledem, že se rozhodl, že už se profesora radši nebude víckrát ptát. Položil před Harryho talíř s vejci a postavil doprostřed stolu i pečivo. Sám si sedl naproti Harrymu. Jedli ve vší tichosti. Bylo slyšet jen cinkot nádobí.
,,Pottere, dal jste mi oba lektvary proti bolesti?"
,,Ano pane, ale……."
,,Nezajímá mě vaše ale, vím, že to bylo nutné….. Chci vám poděkovat za to, že jste mi pomohl."
Na Snapeovi bylo vidět, jak ho to samotného překvapilo, že byl schopen poděkovat. Přesto Harryho překvapilo, že Snapeovi proletěl očima smutný záblesk, který ovšem během chvilky nahradil klasický chladný pohled. Harry nevěděl, co si má myslet, potom si vzpomněl na to s těmi lektvary.
,,Pane, ty lektvary jsem vyrobil nové. Všechny jsem nahradil a přidal od každého více flakonků."
Snape nazdvihl obočí, nemohl uvěřit, co se stalo. On že dělal lektvar? A ještě k tomu dobrovolně?
,,Kde jsou ty lektvary?"
Harry se zděsil, myslel sice, že je másprávně, ale co když chybu? Profesor určitě nebude rád a vynadá za zbytečně spotřebované suroviny.
,,Nahoře pane, ve vašem pokoji."
Harry radši zůstal sedět. Nechtěl schytat první várku hněvu. Za chvilku už Snape běžel ze schodů dolů.
,,Pottere, kdo tady byl? Nedovolil jsem ti sem někoho zvát. Jakmile jsem někdo vkročí bez mého povolení jsou porušena ochranná kouzla a jak jste ho sem vlastně dostal, neznáte adresu!"
Snape vypadal hodně rozlobeně.
,,Nikdo tady nebyl, celou dobu tady, mi společnostnost dělala jen Hedvika."
Harry byl naštvaný, Snape nevěřil, že ty lektvary udělal on. Zvedl se a rozeběhl se ven z kuchyně, ale neběžel do svého pokoje, nýbrž do knihovny, v které trávil skoro všechen svůj čas, co byl ve Snapeově domě.
Společnost mu dělaly kromě Hedviky pouze knihy. Přečetl jich tolik, že v klidu mohl konkurovat Hermioně, která četla každou chvíli. I teď, když byl naštván na Snapea se začetla do jedné z knih.
U profesora jako je Snape by jste čekali hlavně knihy hlavně o černé magii, ale nebylo tomu tak. Byly tam i knihy zabývající se obranou proti ní, dále o přeměňování, nitrozpytu a nitroobraně. Díky těmto se Harry hodně zlepšil.
Zrovna četl v knize o kouzelných tvorech o Griffinovi. To zvíře jej zaujalo bylo tak ušlechtilé. Mělo tolik mravní síly, že se dalo pochopit, proč jej měl Nebelvír ve znaku. Dále ho zaujal i jednorožec, symbol čistoty a nevinnosti.
,,Pottere, co to děláte? Vy čtete? Kolik překvapení jste mi ještě připravil?"
Harry po něm hofil nazlobený pohled, ještě pořád se zcela neuklidnil.
,,Jste naštvaný, dobře….. Já…… omlouvám se."
Tak tohle Harry nečekal, Snape a omluvit se. Tohle nebylo to co chtěl, On se jenom potřeboval uklidnit.
,,Pottere, už jsem se vám omluvil, co víc po mě chcete?"
Harry po něm tentokrát hodil smutným pohledem.
,,Pane, já nechtěl, aby jste se omluvil, jsem rád, že jste to udělal, ale já se potřeboval pouze uklidnit."
Snape se nejspíš rozhodl, že nebude odpovídat a začal mluvit o něčem jiném.
,,Pottere, dnes ještě zůstaneme zde, potřebuji se odpočinout, ale zítra již půjdeme na Příčnou ulici, Váš seznam by měl během dneška dojít."
Otočil se a zavřel za sebou dveře.
Konec……………..

1.Kapitola

25. června 2007 v 17:20 | Mysty |  Bezejmenná
,,Vstávej kluku! Za chvíli se vzbudí Dudlánek a já chci, aby snídaně byla připravena. Jedeme s ním na nákupy."
Teta Petunie se otočila a po schodech dolů se vydala do kuchyně. Na posteli se zavrtěl již šestnáctiletý mladík. Z nočního stolku si podal brýle, nasadil si je a porozhlídnul se po pokoji, v kterém letos naposledy vstával. Hodil pohledem po stole, kde ještě ležel dopis od profesora Brumbála, který mu včera donesl Fawkes.
Ještě teď před očima viděl tu krátkou zprávu, kde mu Brumbál oznamoval, že pro něj ráno příjde profesor Snape a nechá si Harryho u sebe. Harry nechápal, jak mu to profesor Brumbál mohl udělat. A jak mohl Snape souhlasit? To byly otázky, které mu už od večera kroužily hlavou a nechtěly jej opustit.
Jeho myšlenky ale byly přerušeny dalším zaklepáním tety na dveře a jejím následným popohnáním. Harry na sebe hodil košili ( kalhoty už měl) a vydal se dolů.
Na pánvičce už se smažila míchaná vejce.Harry s nimi zamíchal, hodil pečivo do toustovače a vrátil se zpět k vejcím. Práskly dveře. To už došel strýček Vernon a Dudley. Oba seděli u stolu a celí nedočkaví čekali na snídani. Harry věděl, že teď nesmí strýci říct o tom, že jeden z jeho učitelů dnes příjde, nejenže nechtěl strýc o tom nic slyšet, ale taky proto, že u snídaně se nevyplácelo jej vyrušovat.
Proto sám do sebe rychle hodil svoji porci snídaně a vyčkával, protože jeho strýc do sebe musel naházet mnohem větší porci, Harry doufal, že to bude co nejdřív, aby se mohl se strýcem domluvit na Snapeově návštěvě. Ovšem strýčkovi to dnes trvalo neuvěřitělně dlouho. Harry už sii stihl umýt hrnek i talíř a teď už jen čekal na vhodný okamžik. Jeho čekání ovšem přerušil zvonek u dveří.
,,Hej kluku otevři, to bude Peters," otočil se na svoji ženu, "nabídl jsem mu, že může jet nakupovat s námi."
Harry vyšel do chodby, došel ke dveřím a otevřel je.
,,Přejete si?"
Za dveřmi stál neznámý muž.
,,Dobrý den pane Pottere. Máte zbaleno?"
Harry s úžasem zíral na svého profesora lektvarů. I když tohle ani nebyl jeho profesor, tenhle muž s ním neměl nic společného. Muž před ním měl bílé triko a světle modré jeansi. I vlasy byly jiné, tyhle byly krátké a už se ani neleskly.
,,Pottere nezírejte tak na mě a radši si doneste věci."
Harry se vzpamatoval, otočil se a vydal se nahoru pro Hedviku s její klecí a svůj kufr. Když sešel dolů zjistil, že jeho profesor už není v chodbě. V kuchyni bylo podezřelé ticho. Pomalu otevřel dveře a div neomdlel překvapením. Snape popíjel tetin nejlepší čaj s nejlepšího čajového setu, který Dursleyovi měli. A Dursleyovi? Ti se krčili v rohu a očima rozšířenýma strachy pozorovali neznámého navštěvníka.
,,Profesore Snape, mohu vás o něco poprosit?"
Snape nadzdvihl oboči, nebyl zvyklí, že by ho Potter prosil.
,,Snape? Severus Snape?" Teta Petůnie si dodala víc odvahy a prohlídla si muže, jenž pil její nejlepší čaj.
,,Vypadáte jinak, ale pamatuji si vás, často jste byl u nás, chodil jste s mojí sestrou."
Harry se rychle obrátil Snape a to co viděl ho překvapilo ještě víc. V Snapeových očích uviděl bolestný nádech, který ovšem okamžitě vystřídal klasický chladný pohled. Ovšem Snape se rozhodl nevšímat si Petůnie a otočil se na Pottera.
,,Co potřebujete, Pottere?"
,,Pane, mohl byste prosím otevřít přístěnek pod schody?"
Snape kývl, vyšel ven na chodbu, kde mávl hůlkou a dveře se s cvaknutím otevřely. Harry s radostí malého dítěte vběhl dovnitř. Po chvíli vyšel společně se svým kulovým bleskem a hůlkou.
,,Pottere vy jste měl zamčené koště a hůlku? Jak dlouho?"
Harry se na něj překvapeně podíval. Opravdu je to Snape? Toho by nic, co by se týkalo Harryho nezajímalo.
,,Tak Pottere na něco jsem se ptal!"
,,Od začátku prázdnin pane. Vždy to tak je."
Snapeovi zlostně zablesklo v očích, hned se však zase ovládl.
,,Pane můžeme jít."
Snape se otočil, Potter už stál ve dveřích, v jedné ruce těžký kufr v druhé Hedvičinu klec společně s kulovým Bleskem.
,,Pottere, to chcete jít takhle? Nemůžete si obléct něco slušnějšího?"
Harry se podíval na své oblečení, a pak na profesora jako na blázna.
,,Pane, já nic jinýho nemám."
,,Pottere, takhle u mě teda chodit nebudete. Nedá se dělat nic jiného, než že vám teď půjdeme něco koupit."
Harry byl tak překvapen, že jen pozoroval, jak profesor posílá jeho věci pryč a vbychází ven, kde se otočil zpátky na Pottera.
,,Ale pane, já nemám žádné mudlovské peníze."
Harry se zarděl rozpaky. Nebylo mu příjemné o tom mluvit.
,,Pottere a to si myslíte, že půjdeme nakupovat do mudlovského obchodu? I kouzelníci mají obchody s mudlovským oblečením. A neřekl jsem, že si to budete platit, platím já, pár kousků oblečení mě nezabije."
Harry neměl slov, a tak jenom pozoroval, jak jeho kufr mizí společně s Hedvičinou klecí a Kulovým bleskem.
Snape vyšel ven a Harry jej náledoval. Došli až na konec ulice, vlezli do kouta a Snape chytil Harryho. Než se Harry stihl bránit oba zmizeli. Cítil se, jako by ho protahovali rourou…..Objevili se před velikou budovou. Harry pochopil, že to bude ten obchod, ale ještě pořád byl naštvaný na Snapea, že ho na to neupozornil.
,,Pottere, uklidněte se. Kdybych vám to býval řekl nedovolil byste mi to."
Harry zapomněl, že Snape umí číst myšlenky. Proto se ani nedivil, že ví na co Harry myslel. Rozhodl se tím nezaobírat a radši přišel blíž k budově a začal si ji prohlížet. Spíše připomínala skladiště, než nějaký obchod. S otázkou v očích se podíval na Snapea, který ho doposud pouze pozoroval a nehl se z místa.
,,Pottere, no jenom projděte tou zdí a uvidíte."
Harry se rozmýšlel, zda má projít, ale nakonec zvítězila jeho zvědavost a on prošel dovnitř.
To co uviděl jej překvapilo. Všude dokola byly obchody se vším možným. Mudlovské předměty pro kouzelníky, začarované tak, aby jej mohli používat kdekoliv a kdykoliv. Oblečení pro všechny příležitosti. Kavárna, cukrárna, restaurace. Knihkupectví, Lektvarové království, oddělení pro kutily, potřeby do domácnosti a ještě jiné další. Snape ho jen s pobaveným úsměvem pozoroval.
,,Pottere pojďte, ať vše stihnem."
Harry ho následoval až k obchodu s oblečením pro každou příležitost. Z venku to vypadalo, jako malý krám, ale uvnitř, uvnitř to bylo velikostí stejné, jako fotbalové hřiště.
Sotva vešli, hned se k nim hnala jedna z prodavaček.
,,Mohu vám pomoci?"
,,Ano, tady pro něj budeme potřebovat nový šatník."
Ukázal na Harryho a v duchu se usmál nad jeho vyděšeným pohledem.
,,Já si zatím zajdu něco koupit a vy zatím buďte tady a kupte si oblečení."
Potom se naklonil k uchu prodavačky a zašeptal ji, že na ceně nezáleží, hlavně ať je to dobrá kvalita. Ta přikývla a s profesionálním úsměvem odváděla Harryho pryč. Ten se ještě v naději uniknout tomu otáčel zpět na profesora Snapea, ale ten už tam dávno nestál.
Prodavačka mu vysvětlila, že vždy, když se mu něco zalíbí ma nato ukázat svojí hůlkou a pronést formulku: "Harapte." A oblečení se objeví na něm a on si bude moci vyzkoušet, jak mu sedí. Také mu prozradila, že celou dobu bude blízko něj a bude mu k pomoci.
Harry se dal do zkoušení, ale sám by si vybral jen pár kousků, bohužel pro něj, zůstala prodavačka opravdu na blízku a ukazovala mu další a další věci. Když přišel zpět profesor Snape měli už pšknou hromadu oblečení a když se za to chtěl Harry omluvit, zastavil ho Snapeův pohled. Profesor pak vše bez řečí zaplatil a kouzlem poslal věci pryč.
Potom chytil Harryho za rameno a odvedl jej do restaurace, kde jej usadil ke stolu. Teprve tehdy si Harry uvědomil, jaký má hlad. Oba si objednali a během chvilky měli i jídlo na stole.
Harrymu se prvně vlbec nechtělo jídlo jíst. Tak hezky to vypadalo naaranžované, ale potom jej přemohl hlad a on během chvilky vše snědl a ani si nevšiml, že ho Snape chvílemi pozoroval.
Potom vyšli oba znovu před budovu a přenesli se. Tentokrát na to byl Harry připraven, ale nebyl připraven na dům, který se před ním objevil. Co dům, to nebyl dům, to byl zámek. Snape před Harrym otevřel dveře vedoucí dovnitř a Harry překvapením vydechl.
Představoval si Snapeův dům stejně chladný, jako jeho kabinet, ale sem proudilo tolik světla a stěny byly vymalované veselími barvami, že někomu by dalo práce uvěřit, že tento dům patří tomu samému Snapeovi, který je pořád tak chladný.
Procházeli místnostmi a Harry byl čím dál víc překvapen. Jediné co ho neřekvapilo byla obrovská knihovna, snyd větší než ta v Bradavicích. Když ho Snape dovedl do jeho pokoje, utekla mu slza.
Pokoj byl snad desetkrát větší, než ten u Dursleyů a byl vymalován světlou červenou, promíchán světle až tmavě oranžovou.
,,Děkuji pane. Moc se mi to líbí."
Harry se dojatým pohledem pohledem podíval na svého profesora. Ten sám měl v očích skelný pohled, ale když se na něj Harry podíval, párkrát zamrkal a znovu měl na tváři svůj chladný výraz. Harry nechápal, co se to se Snapem děje a proč vlastně bydlel v tomhle domě.
,,Tak Pottere, běžte spát, uvidíme se ráno."
A Harry i když měl plno otázek jej poslechl a zalezl do postele, kde okamžitě usnul.

10.Kapitola

25. června 2007 v 17:17 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
,,Harry, vstávej, musíme jít."
S mladíkem v posteli třásl jeden z můžů, jenž stáli okolo. Po chvíli to vzdal a bezradně se podíval na svého bratra. Ten se sklonil k Harryho uchu a zařval:
,,Pottere vstávejte, máte lektvary!"
Chlapec se pouze zavrtěl a spal dál. Sirius se podíval na Snapea a musel se usmát. Jeho bratr doufal, že svým hrůzu pouštícím hlasem vzbudí svého synovce, ale mýlil se. Sirius vyndal hůlku a mávnul s ní. Na Harryho se snesl proud vody a byl vytrhnut ze svého sladkého snu.
,,Áááááá prší."
Jeho pohled padl na jeho kmotra, který se smíchy až zajikal a potom na druhého strýce, který se snažil zamaskovat pobavený pohled.
,,Haha, to je teda blbá sranda Sirie, to to nešlo šetrněji? Budu z tebe mít šok."
Harry se zvedl a zalezl do koupelny.Než zavřel, slyšel ještě Siriusův smích a Snapeovo napomínání…
U snídaně se sešli všichni.
,,Všichni půjdeme letaxem do mé pracovny, odtuď se můžete jít podívat na pozemky hradu, můžete vše Patrickovi ukázat… a Draco, moc ti ta změna prospěla."
Draco se už začínal bát, že si toho nikdo nevšiml. Ráno mu ale matka hned projevila pozornost a společně s jeho otcem a strýcem se nad tím pozastavili, teď už věděl, že to, že si ho včera nevšimli zapříčinil pouze Patrickův a Samanthin nečekaný příchod.
Snídaně probíhala v celkovém tichu, když tu náhle Harry uslyšel hlásek knihy živlů, ale nebyla to ani jedna jeho. Překvapeně poslouchal dál a strnul překvapením, když zaslechl Patrickův hlas.
Nebyl ovšem jediný, kdo tenhle rozhovor vyslechl. Draco též slyšel ten hlas a nevěděl, co to zapříčinilo. Domyslel si, že je to hlas jedné knihy živlů a Patrick je její majitel, ale jaktože to slyšel, když včera neslyšel tu Harryho?
Radši se dál věnoval své snídani a rozhodl se, že se jich obou radši zeptá až ve škole, až budou mít čas. Konečně se Brumbál vedl a zavelel k přechodu do školy. Jeden po jeden prošli do jeho ředitelny. Chlapci okamžitě zamířili k Hagridově srubu,aby ho ze vším seznámili a představili mu Patricka. Ale vždyť i Draco se musel omluvit za své předešlé chování.
Ovšem Hagrid tam nebyl, asi si musel ještě něco zařídit, proto zamířili k jezeru. Sedli si a pozorovali vlnky na hladině. V tom si Draco vzpomněl, na to, co se stalo u snídaně a podíval se na Patricka.
,,Ty vlastníš jednu z knih živlů?"
,,Ano, získal jsem ji po mámě. Mým živlem je vzduch."
Harry chtěl něco říct, ale zčeřila se voda, začalo v ní zuřivě bublat a z vody pomalu vystupovala bytost, žena, oděná jen v lehkých šatech, měla tmavé vlasy a dobrosrdečné oči.
,,Tři. Ti tři jenž mají předurčeno zničit největší zlo, které sužuje povrch této planety. Tři jenž stejná krev jim v žilách bude kolovat, ovládnou živly a budou chránit Zemi. Každý jiný, avšak v jednom stejní. Touha pro spravedlnost a dobru. Odvaha ani laskavost jim chybět nebudou. Avšak pokud nebudou jednotní, nikdy se jim nepodaří porazit zlo a sami mu podlehnou."
Domluvila a vystoupila z vody. V ruce nesla knihu ze znakem vody. Podala ji Drackovi, uklonila se a vešla zpět do vody. Dívali se za ní, dokud jim nezmizela pod hladinou. Teprve potom se koukli na knihu v Dracových rukou.
Nepochybovali, že to mluvila o nich. Jenom je to překvapilo, že "záchrana světa" je v jejich rukou. Vždyť jim bylo teprve 15. Draco otevřel knihu. Okamžitě ho začala pálit ruka. Objevilo se mu na ni znamení vody. Harry se podival na svoji. Měl tam plamen a v něm strom. Vůbec si nevšiml, kdy se ten strom objevil. Patrick měl na ruce vír.
,,Já… já…"
Draco nevěděl co říct. Vypadal jak malé dítě, kterému se splnil jeho největší sen. Harry mu položil ruku na rameno.
,,V pořádku, víme co chceš říct."
Se slzami v očích se Draco prvně podíval na oba své bratrance ( nebojte, nezačal šilhat, postupně se podíval). A kývnul hlavou na znamení díků. Začal si povídat se svojí knihou. Cítil se méněcenně oproti svým bratrancům, když nevlastnil žádný živel, ale teď už to bylo v pořádku.
Zvedli se a šli se podívat do hradu. Draco navrhl, aby skočili za jeho otcem. Ctěl mu říct o svém štěstí, prohlásil, že je určitě rád uvidí, ale Harry o tom dost pochyboval, a tak, když jim Snape otevřel a pozval je na čaj, měl pocit, jako by jej někdo silně praštil do hlavy a jemu se to jen zdálo.
Posadili se ke kulatému stolečku, který stál po straně Snapeovy pracovny a během chvilky před nimi stál kouřící čaj.
,,Musím ti něco říct… tati."
Snape se podíval povzbudivě na Draca, tušil, že musí mít z něčeho radost, tolik mu zářily oči, že se to nedalo přehlédnout.
Draco před něj natáhl ruku a Severus se na ni nechápavě podíval. Oči se mu rozšířili překvapením. Věděl, co to znamená, podobné znamení viděl u svého otce a později i bratra.
,,Panebože, ale jak?"
Draco jen zavrtěl hlavou. Ještě chvilku tam seděli, než uznali, že už by pomalu měli jít do Velké síně, kam už pomalu začali přicházet jejich spolužáci. Každej si sedl ke svému stolu, pouze Patrick se přiřadil k prvňáčkům, stojícím v malé místnůstce vedle síně.
Konečně přišla jeho babička a zavedla jeho i s prvňáčky před Moudrý klobouk, o kterém mu říkali již jeho bratranci. Moudrý klobouk začal zpívat píseň, kterou jako každý rok vymyslel.
"Po dlouhé době
se naplnila věštba.
Jenž dávno pronesla,
Jedna stará vědma.
Věštba, kterou již vyslechli,
Ovšem, já Moudrý klobouk pravím:
Nebudete sami, ale jak vám pomoci?
Tak rozhodljsem se otevřít kolej,
Jenž dávno zapomenuta byla,
Kde studovali ti, jenž srdce otevřené měli tak,
Že by je za druhé položili.
Ať žije kolej jenž slávu si zaslouží,
Jméno po Hradě zdědila, ať žije
Bradavická kolej.
Ještě než zařadím nové žáky, vyvolám jména těch, jenž jsem se rozhodl do této koleje přeřadit. Prosím jen o nový stůl pro ně a je, aby si tam přesedali. Děkuji
Začal vyvolávat jména, jako první se objevilo Harryho jméno a to následovalo Dracovo. Usmáli se na sebe a sedli si vedle sebe. Kdyby se teď všichni nedívali na Moudrý klobouk velmi by se dovili, že to dva mohou sedět vedle sebe.
O chvíli později se k nim přidala ještě jména dvou lidí z Mrzimoru ze stejného ročníku a dva z Havraspáru. Později k nim zamířila i Hermiona a Nevill. Později, z těch které znali se přidala ještě Ginny, Colin, ostatní neznali a nebo si nepamatovali jejich jména.
Harry se rozhlídl a spočítal lidi, jenž s ním seděli u stolu. Zvláštností bylo, že nejstarším ročníkem, který tam byl, byli oni. Z 6. a 7. ročníku nepřibyl nikdo. Sedělo jich tam 16. Moudrý klobouk přidal ještě 5 prvňáčků a na řadu konečně přibyl i Patrick.
,,Chtěl bych mezi námi přivítat Patricka Cornwella. Studoval spíše doma a k nám přešel proto, že se přestěhoval, doufám, že si budete rozumět."
Jeho babička mu nasadila klobouk a poodešla. Ani nestihla udělat poslední krok a klobou zařadil Patricka do Bradavické koleje. Ten se usmál a rozešel se ke svým bratrancům.
,,Prosil bych o chvilku pozornosti. Rád bych vám někoho představil: Jako první vám chci představit Narcissu Blackovou a Samanthu Cornwelovou. Budou se podílet na výuce obrany proti černé magii a budou vyučovat i některé hodiny za profesora Snapea. Prosím přijměte je s potleskem."
Síní se ozval hřmotný potlesk a přede všemi se objevilo jídlo. Harry si vzpomněl na Rona. Ten k nim přiřazen nebyl. Podíval se na něj. Nevypadal vůbec, že by mu to vadilo, spíš na něm bylo vidět, že je tam, kde je a ládoval se jídlem.
Po jídle si znovu stoupnul profesor Brumbál.
,,Za novou kolej jsme se rozhodli ustanovit prefekty slečnu Grangerovou a pana Pottera. V Nebelvíru byla prefektem jmenována Levandule Brownová a za pana Malfoye ve zmijozelu pan Zachary. Teď bych prosil prefekty nové koleje, aby si u nás vyslechli heslo a umístění jejich společenské místnosti. Děkujeme a můžete jít."
Všichni odešli a zůstala pouze Bradavická kolej. Harry zašel z Hermionou za dědem a ten jim prozradil heslo a místo, kam mají jít. Když vešli za sochu víly, strnuli překvapením. Tato společenská místnost, i když měla pojmout nejméně žáků byla větší, jak jejich předešlé. Byla velmi luxusní, ale rozdělena stejně jako předchozí, akorát, že páte ročníky měli dva pokoje (chlapci, dívky).
Pro první a druhé se dělili o dva a třetí a čtvrté též. Z čtvrťáku a páťáku byly vybrány pouze čtyři dívky. Ginny, Hermiona, Lenka z Mrzimoru a nějaká dívka z Havraspáru. Ze třeťáku nebyli žádné a tak těm čtyřem dívkám náležel pouze jeden společný pokoj. (doufám, že jste to pochopili, ale jinak to není důležité, jen aby jste věděli, že ty čtyři jsou spolu na pokoji)
Byly unaveni, zážitky, které si ještě nestihli říct jistě počkají do zítra.

9.Kapitola

25. června 2007 v 17:16 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
Draco přitakal a Harry se prosebným pohledem podíval na knihu Země. Ta slabě zazářila a přenesla je oba doprostřed jedné uličky. Ani nevěděli, kde jsou.
,,Ten dům z číslem 16.... Jste v malé vesničce poblíž Manchestru. Já se teď vrátím, domů vás přenesu, hned jak mi řekneš."
Se slabým zábleskem zmizela a Harry se podíval na dům před nimi, kde byla číslice 16. Pomalu prošli brankou. Došli až k hlavním dveřím, nak terých byla cedulka: Samantha a Patrick Blackovi.
S úsměvem se na sebe podívali. Harry si dodal odvahy a zaklepal. Chvíli se nic nedělo, pak se ale ozval šramot a do dveří něco narazilo. Z podvzdálí se ozval přísný hlas:
,,Patricku, kolikrát ti mám říkat, aby si nelítal z těch schodů, jednou si něco uděláš."
Harry s Dracem po sobě hodili pohldem typu: další blázen do party. A zadívali se na dveře, které se pomalu otevřely. Když se brunetka zadívala na dva chlapce před sebou pokoušeli se o ni mrákoty.
,,Jamesi? Ale jak? To není možný, jsi mrtvý."
,,Ach, promiňte já nejsem James, jsem Harry, jeho syn a tohle je Draco, syn Severuse Snapea. Přišlu jsme za vámi a naším bratránek."
Teď to bylo moc na chlapce, který zatím stál za svojí matkou. Vykoukl zpoza ní, na tváři nevyzpitatelný výraz. Harry a Draco měli co dělat, aby se nerozesmáli.
,,Bratránek? Mami o čem to ti dva mluví?"
Paní Blacková nevěděla co říct.
,,Pojďte prosím dovnitř. Patrick vás zavede do salonku. Dáte si čaj nebo spíš džus?"
Oba byli pro čaj. Paní Blacková zmizela v jednich dveřích a Patrick je zavedl do druhých, kde se usadili a jejich bratranec si sedl proti nim.
,,Vy jste moji bratranci? To jistě víte o mém otci. Kde je? Rád bych ho poznal."
Zahrnul je těmi otázkami tak rychle, že měli strach zda nějakou nepřeslechli.
,,Siriuse budeš moci poznat, jsme tu hlavně kvůli tomu, že chceme, aby jste se vrátili. Siriusovi se po vás stýská. Rád by vás viděl, ale nemohl vás najít…"
Patrickovi se v modrých očích objevily slzy. ( Jen tak náhodou, Patrick je skoro stejnej jako Sirius, pouze vlasy měl hnědé, ne jako Sirius černé.) Do pokoje vešla jeho matka a naservírovala na malý konferenční stolek oba čaje a nějaké oplatky.
,,Poslal vás Sirius? Proč nepřišel sám?"
,,Neposlal nás, neví, že jsme zde. Nemohl vás najít on ani jeho otec a tak jsme nastoupili my dva a s pomocí se nám podařilo najít vás. Vraťte se prosím s námi. Patrick může jít zítra s námi do školy, dědeček to určitě dovolí."
Jak Harry tak Draco se podívali na svoji tetu. Ta vypadala dosti zamyšleně a nepřitomným pohledem pozorovala dva chlapce před sebou.
,,Dobrá vrátím se. Uvidím jak nám to po tolika letech bude klapat. Jestli ne vrátím se, ale myslím, že tomu aby Patrick chodil s vámi do školy nic nebrání. Do teď chodil tady kousek do jedné s místních škol."
Nejen Patrickovi, ale i Harrymu s Dracem zasvítily radostně oči. Pouze paní Blackové se tvářila ztrápeně, když si uvědomila, že má jen chvilku na zabalení, musí si tedy vzít jen to nejnutnější.
Zvedla se a odešla do svého pokoje, kde zbalila nějaké to oblečení a pak přešla i do Patrickova, kde ale ještě zbalila i koště nesoucí název: Kulový blesk. Potom sešla dolů, kde se ozíval smích tří přátel, kteří si vyprávěli své zážitky.
,,Můžeme jít, takže pokud jste toho schopni, přeneste nás prosím, nevím, jak bych to měla udělat, když ani nevím, kam jdeme."
Harry přitakal a v duchu poprosil knihu. Se zábleskem se objevili v přijímací hale domu, kde teď budou bydlet všichni spolu. Draco se podíval na hodiny a uvědomil si, že už se určitě musí podávat večeře.
Rozešel se k jídelně a otevřel dveře. Všichni jenž seděli za stolem se na něj podívali.
,,Draco, no konečně, už jsme mysleli, že se tobě a Harrymu něco stalo. Kde vůbec je?"
,,Tady jsem Siriusi a někoho jsem ti přivedl."
Rozrazil dveře úplně dokořán a Siriusovi z rukou vypadl džbán, kterým právě naléval svoji sklenici džusu.
,,Sam… Samantho."
Vyskočil ze židle a rozeběhl se ke své nalezené manželce. Objal ji a do vlasů ji šeptal, že vše už bude v pořádku. Potom se obrátil na svého syna. Prohlídl si, jak vyrostl a jak se mu podobá a taky jej objal.
Všichni ostatní se zatím zvedli a přivítali Samanthu. Snape se káravě zadíval na dva chlapce, kteří od toho všeho stáli opodál. Ti jen sklopili hlavy, ale jinak jim na tvářích hrály radostné úsměvy.
Potom si všichni sedli ke stolu. Brumbál vyčaroval další dvě místa a dali se do jídla. Potom šli Harry, Draco a Sirius ubytovat ty dva. Patrick dostal poslední volný pokoj a Samantha se se zaváháním nastěhovala k Siriovi.
Brumbál odsouhlasil, aby Patrick chodil s nimi do ročníku a dokonce se nabídl, že mu obstará učebnice a vše co bude potřebovat. Před tím než šli spát jim oznámil, že oni tři nepojedou vlakem, ale že v Bradavicích budou společně s nimi už od rána.
S tím se všichni rozloučili a odešli do svých pokojů. Chlapci usínali s radostnými úsměvy, protože jak Patrick, tak i Draco měl být zařazen, ovšem jako Draco Snape a ne jako Draco Malfoy.
Samantha se uvelebila v Siriusově teplém náručí a to samé udělala i Narcissa v Severusově náruči.

8.Kapitola

25. června 2007 v 17:15 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
Druhý den ráno přivedl Severus Narcissu Malfoyovou. Dracovi hned zasvítily oči, když uviděl svoji maminku a rozeběhl se do její roztažené náruče.
,,Ach Draco, jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Bála jsem se, když přišel Lucius bez tebe, ale nic mi neřekl a rozkázal mi zůstat doma. Dnes přišel Severus a vše mi řekl. Tolik se mi ulevilo, když jsem zjistila, ža jsi v pořádku."
Mile se usmívala na svého syna a tiskla ho tak, jako by ho už nikdy neměla vidět. Potom se teprve porozhlídla po místnosti, před tím neměla možnost zjistit, kdo vše zde je. První její pohled směřoval k Harrymu, který k ní napřáhl s úsměvem ruku. Ta se na něj také usmála.
Potom se podívala na svého nevlastního bratrance Siriuse a v očích se ji zalesky slzy. Ani Sirius k nim neměl daleko. Objaly se a vrhli na sebe výmluvné úsměvy. Po chvíli si ji přivlastníl Severus. Draco to vše pozoroval rozšířenýma očima.
,,Víš Draco, musíme ti něco říct. Mohl by jsi s námi jít vedle?"
Ten stále překvapen přikývl, ve dveřích ještě k Harrymu vyslal nechápavý pohled. Ten ho vyprovodil povzbudivým úsměvem.
V místnosti, kde je Draco.
,,Tak jo, co se tady děje. Proč objímáte moji matku pane profesore?"
Narcissa se usmála.
,,Víš Draco, to je delší příběh, sedni si a poslouchej…"
V místnosti, kde je Harry.
Za třemi lidmi se zavřeli dveře a Harry se Siriusem si sedli do křesel.
,,Tak teď mi prozraď i ty svoje tajemství, Siriusi. Severus mi jej prozradil, ty máš určitě taky nějaký."
Sirius se zarazil, pak se zhluboka nadechl a podíval se na Harryho.
,,Mám… a je podobné jako to Severusovo. Taky mám dítě, ale nevím kde. Je o měsíc mladší jak ty. Dokonce jsem žil s ním i svojí manželkou, ale pak mě zavřeli do Azkabanu a já s nimi stratil kontakt. Když jsem se dostal ven, snažil jsem se je najít, ale bezúspěšně. Otec mi sice pomáhá, ale ani on není všemocný."
Podíval se na Harryho a čekal na svůj ortel. Ale Harry byl příliš zaměstnaný tím, co slyšel, že si toho nevšiml.
,,Takže máš syna nebo dceru."
,,Ano, přesněji mám syna. Nevím kde, ale vím, jak se jmenuje.Jmenuje se Patrick. Příjmením buď Black a nebo Cornwell. Nevím, jestli mu Samantha, moje žena, nezměnila příjmení."
Harry nebyl schopen slova. Jen tak tam seděl a pozoroval svého kmotra. Bylo toho na něj moc. Zvykl si, že má dědečka, babičku a dva strýce. Pak se dozvěděl o Dracovi, další, co s ním otřáslo a teď má ještě dalšího bratrance. Patrick. Kdepak asi žije a jaký je?
Uvědomil si, jak se Sirius musí cítit, nevěděl, kde má syna, kde je jeho manželka, zda je ještě uvidí. Rozhodl se, že mu musí pomoci. Zvedl se a došel k němu. Klekl si před něj a objal jej okolo krku. Siriovi vyhrkl slzy radosti. Ani mu to Harry nemusel říkat a on cítil, že mu bude oporou.
,,Pomohu ti je najít. Budeš ho tady mít co nejdřív. To ti slibuju."
Zvedl se a odešel do svého pokoje.
,,Víme, co si slíbil. Pomůžeme ti. Vlastně spíše ti pomůže kniha Země."
Promluvila kniha Ohně, sotva vešel do pokoje. Harry se na ně děkovně podíval. Kdyby je neměl, co by dělal? To nevěděl. Tolik mu radily.
Sedl si do křesla u okna a díval se ven, tušil, že kniha Země bude potřebovat čas. Díval se s okna ven. Pomalu se začínalo smrákat a začaly se objevovat první červánky. Užíval si klidu, který ovšem neměl dlouhé trvání, protože do pokoje vletěl Draco.
,,Nemůžu tomu uvěřit. Nejsem syn toho hnusného smrtijeda. Nemusím se vrátit. Panebože jsem tak šťastný. Dokonce mám velkou rodinu, která mě má ráda."
S radostnými jiskřičkami v očích se podíval na Harryho.
..No jistě. Jsi v rodině a i kdyby si nebyl, tak to nic nezmění. Nešel bys zpáty do Malfoy Manor, o to už bych se postaral."
Byl rád, že Draco tu novinu přijal tak dobře. Rozhodl se, že mu poví své tajemství. Kniha Ohně to vycítila a dala mu najevo, že může prozradit i knihu Země. Věřila v oba mladé muže a věděla to, co oni ne. Jednou budou mít všichni tři chlapci společný úděl a to bude velmi brzy.
,,Draco rád bych ti něco řekl. V první řadě nejsem tvůj jediný bratranec. I Sirius má syna a toho mi právě pomáhá najít kniha Země. No a to je to co bych ti chtěl hlavně vysvětlit…"
A jal se vysvětlovat. Draco byl tichý a chápaví posluchač. Nakonci se na Harryho usmál, slíbil mu, že to nikomu neřekne a sedl si do druhého křesla a čekal na to, jaké zprávy přinese kniha Země. Harryho něco napadlo…
,,Ty Draco, to budeš pořád vypadat takhle. Nezměníš se?"
,,Změním, ale profesor, vlastně otec se snaží najít protikouzlo."
,,O jednom vím a s tvojí mocí by mohlo fungovat, zeptej se ho."
,,Draco kniha Ohně mi nabídla, že zná jedno kouzlo na vrácení vzhledu. Mohu ho zkusit, jestli chceš."
,,Jestli chci? To si děláš srandu? Jistě, že chci."
Dracovi svítila očka vzrušením.
,,A nepřipadá ti blbý, jim říkat kniha Ohně a Země? Vymysli jim jména."
,,Tvůj bratranec se mi líbí čím dál víc. Jistě, napadlo ho, to co tebe ne, budete se skvěle doplňovat. Teď opakuj po mně: Alesto regro minus latea silos."
,, Alesto regro minus latea silos."
Draco zazářil až oba museli zavřít oči. Když je Harry otevřel, vyděl před sebou úplně někoho jiného. Blonďaté vlasy nahradili černé a mnohem delší. Změnil se aristokratická tvář. Velmi se obličejem podobal Narcisse. Dokonce nos měl po ní, za což byly oba rádi.
Harry před ním vykouzlil zrcadlo a Draco se prohlížel. Dokonce si šáhnul i na svoji tvář a jeho rty se zkroutily do radostného úsměvu.
,,Moc ti děkuji. Nevím, co bych si bez tebe počal, kdybych zítra musel jít do školy a vypadat stejně."
Najednou kniha Země zazářila.
,,Už vém, kde je tvůj bratranec. Jestli chceš, přenesu vás za ním."
Harry se podíval na Draca.
,,Prý nás přenese k našemu bratranci."
Draco přitakal a Harry se prosebným pohledem podíval na knihu Země. Ta slabě zazářila a přenesla je oba…

7.Kapitola

25. června 2007 v 17:14 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
Harry se probudil, hned si uvědomil, že je ve svém pokoji, ale nějak mu to nedocházelo. Vždyť byl na Příčný, potom si vzpomněl. Rycle vylezl s postele oblékl si hábit a vyrazil dolů do jídelny, kde jak doufal někoho objeví. Opravdu, za stolem tam seděl Sirius a ládoval se snídaní.
,,Ahoj Harry, vidím, že už si vzhůru. Co si to tam proboha vyváděl. Nebýt toho, že nás tam tvoje podvědomí doneslo, mohlo být pozdě!"
Sirius se schovával za vztek, ve skutečnosti měl o svého synovce strach, ale Harry potřeboval vyhubovat.
,,Omlouvám se, ale nemohl jsem ho tam nechat."
,,Já vím, ale probůh, prvně přemýšlej a až pak jednej."
Harry přikývl a pustil se do snídaně, už měl hlad. Uprostřed sosta si vzpomněl na Malfoye. Rychle polkl a podíval se na svého kmotra, který už dojedl a četl si noviny. Ovšem vycítil Harryho pohled a noviny položil.
,,Siriusi, kde je Draco?"
,,Draco. Jaktože mu najednou říkáš Draco? Vždy to byl pro tebe Malfoy ne?"
,,Siriuse, nedělej se, víš jaký mezi námi byly vztahy, ale když jsem ho teď viděl, jak ho jeho otec mlátil, něco se ve mně pohlo a já nedokážu ho nenávidět a to ani nevím proč."
Sirius se pousmál.
,,Já to vím. Když jsi viděl náš rodokmen, četl jsi ho celej?"
Harry se zatvářil nechápavě.
,,No jistě, zjistil jsme, že mám prarodiče a to Brumbála a McGonagalovou a strýčky tebe a Snapea."
Sirius zavrtěl hlavou.
,,Ne, nečetl jsi ho celý, přivolej si ho a pak možná zjistíš, proč ti Draco není lhostejný."
Harry jej poslechl a přivolal si jej. Rodokmen dopadl před něj na stůl. Rychle se do něj začetl a překvapeně vykulil oči, když se dostal k tomu, co předtím neviděl.
,,Tím jako chceš říct, že Draco je můj…….
a druhá část:
,,Tím jako chceš říct, že Draco je můj bratranec? Severusův syn? Ale jak? Proč je tedy u Malfoyů?"
Sirius si povzdychl, měl by mu to říct Severus, ale kdo ví, kde je.
,,Protože to Lucius nevěděl."
Oba otočili hlavu ke dveřím, kde stál Snape.
,,Nevěděl, že chodím s Narcisou. Sakra, vždyť jsme se chtěli vzít. Jenomže tehdy její rodina byla proti nám, a tak se její a jeho rodiče rozhodli uspořádat svatbu. Malfoyovi byli šťastní, protože rod Blacků byl jeden z nejstarších. Kdyby věděli, kdo je můj otec, nepomohlo by to, bojoval za dobro, oni za zlo.
Ale ona taková nebyla. Byla příliš křehká. Neměla ráda, když někdo urážel mudly. Jednou nepřišla na náš sraz. Bál jsem se a odvážil jsem se zajít k nim. Nikdo tam nebyl. Potom mi přišla zpráva, kde mi manželé Malfoyovi oznamovali, že se ve vší tichosti vzali.
Najednou jsem ztratil vše. Svoji lásku a dokonce nenarozené dítě. Zašel jsem za ní, když nebyl Lucius doma. Plakala a prozradila mi, jak chtěla zrovna jít za mnou, když přišli Malfoyovi, že svatba bude příští den.
Nevěděla o co jde, až po chvíli, když si před ni Lucius stoupl a podal ji prsten a navlékl ji ho. Potom ihned odešel se svojí rodinou. Vztekala se, nechtěla ho. Byl příliš velký násilník. Nic nezmohla, rodiče ji zavřely a ráno donutily vzít si Malfoye."
Schoval si hlavu do dlaní, ale pak si uvědomil, že vše musí doříct.
,,Prozradila mi, že čeká moje dítě. Neměl jsem důvod ji nevěřit a když se narodilo dítě, mělo černé vlasy. Ještě že tehdy zde nebyl Lucius. Vždyť on i Narcissa byli blond. Museli jsme provést jedno kouzlo. Hodně těžké, ale úspěch se dostavil. Dítě vypadalo jako Lucius.
Tolik mě bolelo tolik let ho učit, vídat ho v Malfoy Manor. Sledovat, jak se z něj Lucius snaží vychovat smrtijeda. Ale bylo v něm příliš mnoho ze své matky. Ta trpěla, snažila se pomoci svému synu, ale Lucius byl krutý a dokonce ji několikrát ztrestal cruciatem."
Znovu schoval hlavu do dlaní, ale tentokrát nezačal znovu mluvit. Harry tím pochopil, že už nic jiného neřekne a proto se zvedl a se slovy: "jdu se podívat za Dracem". Severus zvedl hlavu.
,,Nic mu neříkej prosím. Musím mu to říct já, ale až mu bude líp."
Harry přikývl a vyšel ven, teprve potom si vzpomněl, že neví, kde Draco je. Ale vracet se mu nechtělo. Došel do patra, kde bydlel on se svými prarodiči a strýci. Někde tam musí být i Draco. A jelikož tam byly pouze dva volné pokoje, otevřel ten první. Štěstí mu přálo a hned narazil na Draca.
Ten ležel v posteli. Jeho bledý obličej a blond vlasy působily divně v čistě bílé posteli. Sedl si vedle a přivolal si jednu z knih, které ležely na polici Dracova pokoje. Počká, až se probudí. Seděl tam již hodnou chvíli, když se hlava na posteli pohnula a z chlapcových úst vyšel sten.
,,Draco?"
Blonďatý chlapec otevřel oči, svůj pohled stočil k Harrymu. Uvědomil si, že to on mu zachránil život.
,,Ano Harry?"
Harry se zarazil. Byl příjemně překvapen. Takže i Draco se rozhodl přestat s jejich nesmyslnou válkou.
,,Kde to jsem?"
Zaskočený Draco se rozhlížel po místnosti, jeho pohled utkvěl na obraze, kde přelétali ptáci z jednoho stromu na druhý a v jezeře vyskakovaly ryby.
,,Jsi u mě doma."
,,Nedej se vysmát, ale bydlíš u mudlů a jak nám je známo, tak nemají v oblibě nic společného s našim světem. Tenhle obraz by ti nepovolili."
,,Jenže my nejsme u mých mudlovských příbuzných. Jsme u otcových rodičů a spolu s nimi zde bydlejí i otcovi sourozenci."
Draco se uchechtl.
,,Jistě, jenže ty žádné nemáš. To všechno víme."
,,Jseš si tím jistý? Poď se mnou, myslím, že tě to překvapí."
Draco se s jeho pomocí zvedl. Hodil si přes pyžamo hábit, který mu Harry donesl ze svého pokoje a společně se vydali dolů na oběd. Musel mu pomáhat s chůzí ze schodů, jinak šel Draco v klidu. Došli ke dveřím do jídelny a Harry se zastavil.
,, Asi tě překvapí co teď uvidíš."
S tím otevřel dveře a Dracovi se naskytl pohled na stůl, za kterým seděli všichni obyvatelé domu. Kdyby řekl, že ho to nepřekvapilo, lhal by. Vždyť před ním seděl Brumbál a profesorka McGonagalová. Potom nejhledanější osoba, Sirius Black a ten koho by tam nečekal, hlava jeho koleje, profesor Snape.
,,Tak Draco, myslím, že všechny znáš, jinak Profesorka McGonagalová a ředitel jsou moj prarodiče. Sirius je můj strýc, ale i kmotr. No a profesor Snape je můj strýc."
Všichni se na něj tak mile usmívali, jenom Snape ho pozoroval zamyšleným pohledem a na tváři měl mírný úsměv, na což nebyl Draco zvyklý a jak si všiml, tak i Harryho to překvapilo.
Sedl si na volné místo, teď seděl naproti Harrymu z boku Brumbála, který seděl v čele, vedle Harryho seděl Sirius a vedle Draca Snape. Profesorka McGonagalová seděla v druhém čele stolu.
,,Jak se ti u nás líbí, Draco?"
Brumbál ho pozoroval zpod svých brýlí.
,,Já… lhal bych, kdybych řekl, že vůbec. Je to tady moc hezké, takové uklidňující. A pak, děsně mě překvapilo, kdo všechno zde je. Ale připadám si, jako bych zde už někdy byl."
Harry si všiml, jak Severus sebou trhl. Takže Draco zde skutečně byl. Jistě, musel se doma pochlubit se svým dítětem.
,,To nás těší, chovej se tu jako doma Draco. Vidím, že jste si začali rozumět s Harrym. On ti tu vše ukáže, my se musíme vrátit do školy. Zůstane tu Sirius, tak se kdyžtak obraťte na něj. Knihy vám dnes zajde koupit Severus, aby jste zbytečně nemuseli znovu na Příčnou."
Harry si teprve teď vzpomněl, že nebyl na Příčný sám.
,,Kde je vlastně Ron, Hermiona, Ginny, Fred a George?"
,,Och ano. Remus nám dal vědět, že v bezpečí nakoupili a on je pak odved domů. Moc vás pozdravují a těší se na vás ve vlaku."
,,Na mě taky?"
Bylo zvláštní, jaká přeměna se udalá z Dracem. Dříve sebevědomý mládý chlapec. Ukázal svoji pravou tvář. Harry pochopil, že se pouze snažil zastiňovat, to co na něm bylo pácháno. Však on mu tu seběvědomost vrátí. Ale tak, aby neohrnoval nos nad ostatními.
,,Jistě že na tebe taky. Patříš teď mezi nás, a tak to taky zůstane."
Babička mluvila milým tónem. Jistě, vždyť věděla, že je to její vnuk a měla ho ráda.
,,Děkuji, ale já se tam musím vrátit."
Všichni se na něj překvapeně podívali a Severus sebou dokone trhl.
Jako první se vzpamatoval Sirius.
,,Ale…. Proč?"
,,Když se nevrátím, otec bude ubližovat matce. Když tam nebudu, nebude ji mít, kdo chránit…. Odpusťte mi, líbí se mi u vás, ale…"
,,Nikam nepůjdeš! Zůstaneš tady!"
Severus byl hodně naštvaný a snažil se to skrýt. Ovšem každý, kdo byl s ním v místnosti to poznal. Všichni chápali proč, jenom Draco koukal vyjeveně.
,,Pane profesore? Ale proč?"
,,Dovedu tvoji matku, beztak tam byla jen kvůli tobě. A potom se dozvíš úplně vše."
Brumbálovi a McGonagalové se na tvářích usadili šťastné úsměvy. Konečně snad budou všichni i když, jeden člověk pořád schází……

6.Kapitola

25. června 2007 v 17:13 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
,,Musejí být ve škole. Seznamy učebnic, rozvrhy, příjmout přihlášky žáků, vyřídit různá povolení a já ani nevím, co vše."
Harry pochopil a víckrát se už neptal, místo toho si povídal se svými knihami. Nemusel je číst, protože vše, co potřeboval vědět mu prozradily knihy a slíbily, že ho dokonce naučí i kouzla.
Jistě, nemohly mávat hůlkou, ale stačilo, když Harrymu řekly co dělá špatně, či jak má mávnout hůlkou. A Harry se učil, zlepšoval. Někdy byl na pokraji svých sil, ovšem knihy nepolevovaly. Stálo ho to spoustu energie, a tak začal běhat a posilovat.
Sirius, který zůstával doma, pozoroval, jak jeho synovec každé ráno a večer běhá od zahrady až k dvoum kilometrům vzdálenému lesu a zpět. Nepokládal to za nic divného, vždyť dřív takhle cvičil i on a jeho dva bratři. Potřebovali to, aby byli dokonalí ve famfrpálu. Tak proč by to neměl chtít Harry?
Tak rychle mu ubíhal čas(Harrymu), že si ani neuvědomil, že za tři dny začíná škola. Upozornil ho na to až Sirius, který se ptal, kde se má sejít s Ronem a Hermionou. Cítil se provinile, poslali mu už tolik dopisů a on ani jeden nečetl.
Rozběhl se do svého pokoje, kde od vrchu začal číst dopisy. Hned v tom vrchním se dozvěděl, že na něj budou čekat u Floriána tři dny před začátkem roku. Uklidnil se. Má spoustu času. Najednou si vzpomněl, na to, co říkal Sirius. Za tři dny je škola.
Dnes se má sejít s Ronem a Hermionou. Rychle se podíval kdy. Psali mu, že tam budou v jednu hodinu odpoledne. Stočil pohled na hodinky a trhl sebou. Už má pět minut zpoždění a to se ještě musí převléct. Rychle na sebe hodil hábit a rozběhl se ke krbu. Sirius jen stihl zvednout pohled od knížky.
,,Musím letět, mám zpoždění."
Prozradil Harry a zmizel v krbu. Sirius mu jen věnoval pobavený pohled.
Harry vypadl v krbu na Příčné a rychlým krokem zamířil k cukrárně. Už zdálky viděl Ronovu a Ginninu rudou kštici a Hermioninu bohatou zásobu vlasů. Jak to vypadalo, všimli si ho také a hned na něj mávali.
Když došel ke stolu zmizel pod objetím dvou dívek. Když ho pustily přijal Ronovu nabízenou ruku.
,,Kámo, už jsme mysleli, že nepříjdeš."
Harry jim věnoval omluvný úsměv a chtěl se omluvit, za to, že si jejich dopis přečetl až teď.
,,Omlouvám se, váš dopis jsem si přečetl zrovna před chvílí. Já jsem byl zaneprázdněn a ani jsem nebyl u Dursleyů."
Chtěl pokračovat, ale přerušila ho Hermiona.
,,Všechno víme, napsal nám Sirius, dokonce nám napsal i to, že nečteš naše dopisy a že si nemáme dělat starosti, protože jsi v pořádku a jak vidím, tak ti to teď víc sekne."
Harry se začervenal. Měla pravdu, po neustálém cvičení měl svaly, vyrostl. Už tam nestál mladý nezkušený chlapec ale mladík, jenž ví, co chce.
Povzbudivě se na něj usmála a sedla si na své místo. Ron, Ginny a Harry ji napodobili. Ronovi ale nedalo, aby se nezeptal na to, co ho už delší dobu tížilo.
,,Harry a to jako fakt?"
Černovlasý mladík se zatvářil nechápavě a tak ryšavý mladík upřesnil svoji otázku.
,,Fakt jsou tvými strýci Snape a Sirius? Děda a babička Brumbál a Mcgonagalová? Nedělal si z nás Sirius srandu?"
Nejen Ron, ale i Hermiona a Ginny jej pozorovali a čekali, zda to Harry potvrdí, že vše je pravda.
,,Když jsem se to dozvěděl, nemohl jsem tomu uvěřit, ale je to pravda a z toho vyplývá, že si srandu nedělám."
Ron na něj koukal s otevřenou pusou, Hermiona a Ginny vypadaly, že tomu hned věřily, ale to už k nim přicházeli George a Fred, na tvářích šibalské úsměvy. Když si jich všimla i Hermiona změnil se její úsměv na bouřkový mrak.
,,Nazdárek Harry, jak si se měl u těch mudlů?"
Harry hodil pohledem po Hermioně, ta zavrtěla hlavou, takže jim to neřekli. Asi to vědí jen oni tři.
,,No, měli na paměti Siriuse. Takže to bylo v pohodě."
Fred a George se pobaveně zakřenili. Určitě chtěli Harrymu něco poradit, ale zastavila je Hermiona, která se zvedla a prohlásila, že by měli jít nakupovat a měla pravdu, pokud to všechno chtěli stihnout, měli nejvyšší čas.
Rozešli se ke Gringotovým, zrovna procházeli kolem Obrtlé, když Harryho reflexy zaznamenaly, jak tam někdo bije malého člověka, neviděl mu do obličeje, ale domyslel si, že musí být stejně starý.
Odtrhl se od skupiny nedbaje jejich křikl, cestou vytáhl hůlku a mužem nezpozorován, odhodil jej od dítěte. To se zhroutilo k zemi. rychle se k němu rozběhl a jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že je to Draco Malfoy. Nevnímal Harryho, musel omdlít.
Ani si nevšiml, že za ním běželi jeho přátelé, až když Hermiona pronesla ,,Enervate", zjistil, že za ním stojí Ron, Ginny a Hermiona. Fred a George stáli opodál a pozorovali zvedajícího se Malfoye staršího.
,,Pottere, jdi od mého syna! Neopovažuj se na něj sáhnout."
Již probuzený Draco se při otcově hlasu stulil do klubíčka. Harry jej povzbudivě chytil za ruku. V tu chvíli nezáleželo, že je to Malfoy, který mu do teď strpčoval život. Teď to bylo pouze vyděšené dítě, které hledalo bezpečí.
,,Ne pane Malfoyi. Váš syn teď půjde se mnou a o tomhle se dozví Brumbál a věřte mi, nenechá to jenom tak, jemu na jeho studentech záleží."
,,Opravdu? A jak chceš odtud odejít co? Uvědom si, kde jsi. Zde není nikdo, kdo by podporoval chlapce-který-přežil. Radím ti, dej mi mého syna a já ti zajistím klidný odchod. Tobě a tvým přátelům."
Okolo nich se začaly stahovat různá individua. Mnozí naháněli děsný strach. Harry si uvědomil, že tohle nemůžou zvládnout.
,,A proč by ne? Zapomněl jsi, kdo jsi? Použíj oheň či zemi."
Harry sebou trhl, teprve pak si uvědomil, že to k němu promlouvaly jeho knihy. Hnán předtuchou zvedl ruku a okolo se be a přátel obehnal kruh ohně. Fungovalo to, všichni ostatní se museli stáhnout dál.
Jedna čarodějnice se dokonce pokusila hasit to vodou, ale copak zmůže něco proti ohni, který je vyčarován svým vlastníkem? Ne a tak byl oheň obklopen kolem nich. Potom se rukou dotkl země a všechny přítomné (zlé) čarodějniky připoutal k zemi kořeny tak, že nemohli udělat a ni jeden krok.
Ostatní ho jen překvapeně pozorovali, nevěděli jak to dokázal, ale nechtěli se ptát teď, když nevěděli jak odtud. Malfoy a jemu podobní vytáhli alespoň hůlky a začali na ně sesílat kouzla. Harry okolo všech díky ohni vytvořil clonu, kterou nemohly proniknout.
Ale jak dlouho to mohou vydržet? Hrozně ho to zmáhalo a už teď klečel na zemi a byl rád, že štít ještě drží. Jeho přátelé zatím vytáhli hůlky. Dokonce i Malfoy si stoupl a vytáhl ji. Věděli, že je zle. Kdo by je zde mohl najít? Nikdo. Normální čaroděj sem ani nepáchne.
I když v tom…. Zasvítilo prudce světlo a uvnitř kruhu se objevil Brumbál společně s profesorkou McGonagalovou a Siriusem. Zezačátku vypadali dezorientovaně, ale pak rychle shodnotili situaci. A vytáhly své hůlky. Profesorka se sklonila k Harrymu.
,,Harry vydrž ještě chvíli, pomoc je na cestě."
A opravdu zachvíli se začali objevovat noví kouzelníci, rozdíl byl v tom, že tihle patřili mezi dobrou stranu. Harry mezi nimi dokonce poznal Lupina. Ti svázali "zlé" lidi. Sirius se přeměnil v psa. Kdo ví, kdo by jej mohl vidět.
Brumbál se sehl k Harrymu.
,,Uvolni štít Harry, už je to v pořádku….. Jak se cítíš? A co se tu vlastně stalo."
Harry byl ochablý a nemohl mluvit, únavou mu padala hlava, proto se slova ujala Hermiona. Když vylíčila vše podívala se na Draca, který se sotva držel na nohou. McGOnagalová k němu došla a podepřela ho.
,,Albusi, měli bychom jít. Oni to zde zvládnou a Harry i Draco si potřebují odpočinout, bylo toho na ně dneska moc."
Brumbál přikývl, promluvil si ještě z Lupinem a přišel k McGOnagalový a Dracovi. Ron pomohl vstát Harrymu a dovedl ho k nim. Brumbál chytil Minervu za ruku. Z druhé strany Harryho, ten držel Čmuchala a Minerva Draca. Společně se přemístili domů.

Only Love - Trademark

25. června 2007 v 14:56 | Mysty |  Hudba

Love again - Sam Salter

25. června 2007 v 14:49 Hudba
Tak jak se vám líbí?

Hvězdář

25. června 2007 v 14:31 Hudba

5.Kapitola

24. června 2007 v 21:53 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
Harry vešel do domu. Zašel si do svého pokoje, kde se převlékl ze studeného hábitu, a pak sešel do jídelny, kde už u stolu chyběl pouze on. Tři se na něj usmívali, čtvrtý měl na tváři neutrální výraz. Harry pozdravil a sedl si na své místo. Na talíři před ním se objevilo jídlo, přesně jako v Bradavicích.
Harry se natáhl po džbánu se šťávou ve stejný okamžik jako profesor lektvarů. Pohlédl svému strýci do očí a stáhl ruku, koutkem oka zahlédl, jak jeho strýc udělal to samé. Chvilku se ořeměřovali pohledy, a pak se Snapeovi v očích objevilo něco, co Harry neznal. Pokynul svému synovci, aby si jako první nalil.
Harry očima poděkoval a nalil si. Nikdo si jejich očního kontaktu nevšiml, a tak ani nebyly žádné otázky typu: ,,Vidíte, už si začínají rozumět."
,,Harry, co dnes budeš dělat?"
Otočil se Sirius na svého synovce.
,,Přemýšlel jsem, že úkoly. Máme jich tentokrát více než jindy."
Zatvářil se značně sklesle.
,,Harry tenhle rok děláš NKÚ, takže ty úkoly jsou pouze pro tvé dobro."
Teď vůbec nevypadala jako babička, nýbrž jako profesorka McGonagalová, Harry se až zalekl, když uslyšel její káravý hlas. Radši nic neříkal, kdo ví, co by mu na to ještě řekla. Byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml, že tvář jeho babičky se stáhla do milého úsměvu.
,,Ale jestli chceš, hohu ti s tím úkolem z přeměňování pomoci."
Harry nadšeně přikývl. Byl rád, že mu babička pomůže, protože tentokrát zde neuvidí Hermionu, a tak by mu neměl kdo pomoci. Babička se s očekáváním podívala na svého syna Severuse. Doufala, že pochopil proč, ale to už se na něj otočili i Brumbál, Sirius a Harry.
,,Severusi, pomohl by jsi Harrymu s úkolem z lektvarů?"
Severus konečně zvedl hlavu. Brumbálovu klidnému hlasu se nedalo odporovat. Podíval se na svého otce, potom na Harryho. Chvíli ho pozoroval a potom pomalu kývl a jal se pokračovat v snídani a odešel do svého pokoje. Mezi dveřmi do jeho pokoje jej zastavil Sirius.
,,Harry co se děje?"
Harry se na něj se zlostí podíval.
,,Co se děje? Ty se mě ptáš, co se děje?…… Děje se to, že dědeček s babičkou se snaží, abych se spřátelil se Snapem. Ale to nejde! Nenávidí mě! Já mám dar, kterej měl patřit jemu. Dar, který mu sebral už můj otec. Já ho chápu a nic mu nevyčítám, ale pochybuji, že by byl byť jen okamžik, kdy by ke mně necítil nenávist. Ale já mu odpustil."
Harry zavřel Siriovi před nosem. Ten tam ještě chvíli koukal do zavřených dveří, ale během chvilky už přešel přes chodbu a vcházel do svého pokoje. Ani jeden z nic si nevšiml muže stojícího na schodech. Ten tam ještě chvíli stál, ale později se pohl a zamířil do svého pokoje.
Harry zůstal ve svém pokoji až do oběda. Chvílemi ležel na posteli, chvílemi přecházel pomístnosti nebo jen tak koukal z okna. Přemýšlel. Ptal se sám sebe, jestli si někdy bude rozumět se Snapem. Jestli bude jenom chvilka, kdy na sebe nebudou pouze vrčet a řeknou si i nějaké milé slovo.
,,Nechoď tady pořád dokola, znervózňuje nás to!!!"
Harry se lekl, v pokoji kromě něj nikdo nebyl. Potom jeho pohled padl na knihovnu, kde ležely jeho dvě dědičné knihy. Hodil na ně akorát znechucený pohled, ale sedl si ke stolu a dal hlavu do dlaní.
,,Je toho na tebe moc, nezvládáš to? Co ti pomáhá se odreagovat?"
(Vím, že jsou ty věty divný, ale odpusťte mi to.)
Harry se s podivem zadíval na knihu Země. Uč se nepodivoval nad inteligencí knih, chápal, že jsou hodně staré a už toho mnoho musely zažít. Zamyslil se, v mysli se mu okamžitě objevili hodiny, které strávil ve vzduchu na svém košťeti.
Proto rychle sebral své koště a běžel na zahradu, nedbaje vševědoucího pohledu svého dědečka. Hned ve dveřích nasedl na svůj Kulivý blesk a tou největší rychlestí odstartoval, letěl k nebi, které toho dne bylo bez mráčku.
Ve dveřích zůstali stát dědeček, Sirius, babička a Snape. Pozorovali chlapce, jenž na koštěti dělal takové "kousky", že je až mrazilo v zádech. Ovšem oni neudělali nic, aby ho zastavili. Věděli, že musí mít důvod, proč tohle dělá. Nechtěli jej rušit a tak pomalu vlezli dovnitř a zavřeli za sebou.
Severus se vydal do svého pokoje, kde si sedl za stůl, odtuď měl skvělý výhled ven, a tak vyděl každou chvíli Harryho, jak zkouší něco jiného. Bylo zajímavé, že nekopíruje své protihráče ani jiného hráče, jenž mohl vidět na mistrovství světa ve Famfrpálu. On si vymýšlel vlastní úskoky dokonce i své finty.
Ach ano, všichni v rodině hráli famfrpál, pouze Harryho matka a matka Severuse, Jamese a Siriuse nehrály. Bylo vidět, že Harry zdědil rodinný talent a byl v tom moc dobrý. Až ukončí školu, určitě se o něj popere mnoho týmů.
Otočil se zpět ke stolu a zaklel, už měsíc se pokoušel vyrobit lektvar, jenž by měl pomoci při boji se smrtijedy. Člověk, jenž by se ho napil, nepocítil by žádnou únavu. Jistě vyprchalo by to, ale Severus nevěděl kdy. Prvně jej potřeboval vymyslet, potom by teprve zkoumal, jestli dokáže všechny věci, kterých chtěl Snape tímto lektvarem dosáhnout.
Místo toho se zvedl, vyndal něco ze své skříně, přezul se z domácích pantoflí do pevné obuvi a sešel ze schodů. Prve jako Harry, si i on nevšiml vševědoucího pohledu svého otce a vešel do zahrady, kde nasedl na své koště, jenž už příliž dlouho leželo zapomenuto ve skříni.
Harry si byl vědom postav, které stály ve dveřích, viděl i, jak odešli a nechali jej samotného. Byl jim za to vděčný. Potřeboval si pročistit hlavu a tohle na to bylo nejlepší. Byl tak zabrán do letu, že si nevšiml, že dole pod ním nasedl na koště i někdo jiný. Ten se podíval na Harryho a okamžitě vzlétl směrem k němu.
Vedle Harryho se najednou objevil Snape. Chlapec sebou trochu cukl, ale okažitě vrátil koště do správne trasy.
,,Pottere, když jsem vás zde viděl létat, neodolal jsem a musel se přidat, doufám, že vám to nevadí."
Harry se pousmál, možná to byla předčasná myšlenka, že si nikdy neporozumí.
,,Nevadí profesore, já rád uvítám jakoukoliv společnost."
,,Pottere a nemyslete si, že budete rychlejší, já vás dostanu. Hráváte ještě tu hru, jak jen se jmenuje…"
,,Myslíte Chyť mě, chytím tebe? Ano hráváme, vy byste si ji zahrál?"
,,Ano."
Harry nemohl uvěřit svým uším, obávaný profesor lektvarů chce hrát děskou hru. Vypadalo to, že i profesor se chce zbavit té propasti mezi nimi.
,,Chytejte Pottere, uvidíme, jak jste dobrý."
Hlasem klokotajícím radostí popohnal Harryho a sám už byl dvacet metrů před ním.
Harry se s úsměvem vydal za ním. Byl dorej. Ani nepočítali, kolikrát už jeden druhého chytili. Když se před nimi na koštěti objevil i Sirius. Snape se na něj zamračil, ale Harry se usmál. Myslel, že se Sirius chce přidat, ale pletl se.
,,Už dvě hodiny na vás čekáme s obědem, nemohli by jste toho na chvíli nechat?"
Snažil se mluvit hrozivě, ale v pozadí jeho hlasu byl slyšet pobavený tón. Všichni tři slétli dolů, Harry a Snape odešli ještě do svých pokojů a pak společně vyrazili ke stolu. Nemluvili spolu, nepotřebovali. Oba pochopili, že ta propast mezi nimi se mnohonásobně zmenšila.

4.Kapitola

24. června 2007 v 21:52 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů

Rozhovor

Komenty jsou povinné
Ráno se Harry probudil hodně brzy, vždyť u Dursleyů ho teta Petunie budila velmi brzy, aby stihl udělat snídani, než se probudí její Dudlánek. Sešel dolů do jídelny, nakoukl do společensky a do ohromné knihovny, která snad byla větší než ta bradavická. Ale nikde nikdo nebyl, a proto se rozhodl, že se podívá ven.
Došel k dveřím na zahradu. Sirius mu včera prozradil, za kterými dveřmi se skrývá zahrada, a když bude chtít jít ven před dům, bude to muset někomu říct, aby se o něj nebáli. Otevřel dveře a vydechl úžasem.
,,Ach........Nic tak nádherného jsem ještě nikdy neviděl, ale kde se tady vzala ta zvířata?"
Před ním se rozprostírala na prví pohled mudlovská zahrada, uprostřed se tkvěla fontána, u které si Harry domyslel, že musí být kouzelná. V jednom rohu zahrady byl altánek a v druhém rostl vysoký statný strom, před kterým stála houpačka, ale tohle Harrym připadalo ještě normální. Teď byl okouzlen zvířaty. Byla tam spousta zvířat, které ani neznal. Okouzlen tím si ani nevšiml nově příchozího.
,,Říkal jsem si, kde se tady vzaly." Harry nadskočil úlekem, když za ním promluvil jeho dědeček.
,,Ach dobré ráno."
Dobré Harry, dobré. Nevíš o tom něco?"
,,Ne nevím." Odpověděl moc rychle a tím si vysloužil zamyšlený Brumbálův pohled.
Harry si připadal, jako by do něj jeho dědeček viděl, proto se nervózně ošil. Brumbál si uvědomil, že už se asi nic jiného nedozví, a proto se začal bavit o něčem jiném.
,,Proč si vstal tak brzy? Měl si se prospat, doku ještě máš prázdniny." Spiklenecky na Harryho mrkl. Věděl, že žáci nechodí spát moc brzy, a tak jsou ráno nedospalí.
,,Jsem tak zvyklí, ale určitě se budu snažit vyspat se dostatečně."
Brumbál se na něj zamyšleně podíval.
,,Asi bychom si měli promluvit Harry." S tím ho chytil okolo ramen a vedl jej do altánku, kde jej usadil a sám si sedl naproti němu.
Venku bylo chladno, tak jak to v brzkých ranních hodinách bývá, ale stačilo pouhé mávnutí hůlkou a Harry s Brumbálem byli oba zachumlaní pod velkými dekami. Harry čekal, až jeho dědeček začne mluvit a mezitím pozoroval barevného motýla, který mu usedl na rameno, ještě že si ho Brumbál nevšiml. Možná by mu něco začalo docházet, třeba to, že Harry má něco společného s těmi zvířaty, stačilo, že už teď ho to napadalo.
,,Harry je mi líto, že si do teď nemohl bydlet u mě, ale jak jistě víš, všechno má nějaký důvod."
Harry začal poslouchat pozorněji, tohle ho zajímalo.
,,Tak, jako moji synové měli jiná jména, aby byli v bezpečí, měl si i ty falešné jméno svého otce, abys byl v bezpečí.
Jak jistě víš, jsme dědici ohně.To vždy byla určitá hrozba, proto, už moji synové se jmenovali jinak. Tehdy jsem ještě netušil, kdo z nich se stane dědicem, proto jsem je musel chránit všechny tři. Když moji moc zdědil James, byli jsme překvapeni, vždyť byl z trojčat nejmladší.
Čekalo se, že moc zdědí Severus, ale nestalo se tak, a mělo to za následek, že tvého otce nenáviděl ještě víc, ale taky se přidal na stranu zla, čehož ale v okamžení litoval. Když potom tvůj otec zemřel, měla se moc přenést na jednoho z jeho bratrů, ale vrátila se ke mně.
Tehdy poslali Siriuse do Azkabanu a já nemohl nic dělat. Mohl jsem zachránit jen jednoho svého syna, ale proti Siriovi bylo příliš mnoho důkazů. Tenkrát jsem poznal, co je to beznaděj.
Utápěl jsem se v žalu. Jednoho syna jsem ztratil, druhý byl zavřený a ten třetí odsuzován lidmi, až později se s ním smířili. Předminulý rok se mi vrátil Sirius a já sledoval, jaké mezi vámi vzniká pouto. Viděl v tobě svého bratra, tak jako já svého syna. Jenom se Severusem jste si nikdy nerozuměli, vím, že to nebylo kvůli tobě, Severus tě hned od začátku začal kritizovat a vyléval si na tobě zlost na svého bratra.
Teď už tu mám všechny, mám zde Minervu, Siriuse, Severuse a i tebe. Jsem rád, že už můžeme být spolu."
Harry pochopil, jak se jeho dědeček musel cítit, díky této zpovědi jim zapomněl to, že mu nic neřekli. Chápal jeho důvod a byl rád, že konečně má rodinu. Dokonce odpustil i Snapeovi, i když pouze ve svém srdci a rozhodl se, že od teď se od něj nenechá vyprovokovat a bude se k němu chovat lépe. Teď už chápal, proč nenáviděl jeho otce.
Brumbál se zvedl a otočil se na Harryho.
,,Za chvilku bude snídaně."
Harry se ještě díval, jak zmizel za dveřmi vedoucími do domu a pak jeho pohled znovu padl na motýla, který mu oddaně seděl na rameni.
,,Proč se na mě pořád díváš?" Harry vyskočil na nohy a tím ze sebe setřásl onoho motýla.
,,Co blbneš? Ještěže mám křídla, jinak bych se rozplácnul na zemi."
Harry na něj nevěřícně zíral.
,,Ty......Ty mluvíš?!" Hlas mu vyskočil o oktávu výš.
,,Ach vy lidi. Proč si myslíte, že my nemluvíme? Vy nám jenom nerozumíte, ale ty jsi jiný. To kvůli tobě jsou tu všechna ta zvířata."
Harry se zaraženě díval na motýlka před sebou. Tolik nových věcí ho potkalo od včerejška.
,,Jsou tu kvůli mně? Ale proč?"
Motýl se na něj nevěřícně podíval.
,,Jsi nový ochránce země.Chtějí tě vidět, pak zase odejdou." Harry přikývl a vyšel z altánku.
Když zvířata na zahradě viděla, že je sám, společně se mu poklonila a otočila se východu. Harry se na ně neschopen slova pouze díval. Možná za to mohlo to, že byl překvapen, ale ani jeho hráčský postřeh, chytače Nebelvíru, ale nepostřehl postavu v druhém patře, která tuto scénu pozorovala z okna. Harry se otočil a vešel do domu. Chvilku po něm odstoupila od okna i tajemná postava.

3.Kapitola

24. června 2007 v 21:51 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů
Domov
Komenty jsou povinné!!!!!!
Když Harry otevřel oči, které během přemístění zavřel, uviděl, že stojí uprostřed společenské místnosti, ale nebyla to ta nebelvírská. Tahle na Harryho dýchala rodinnou pohodou.
,,To je nádhera! Kde to jsme?"
,,Jsem rád, že se ti tady líbí. Vítej doma Harry." Harry se otočil na nově příchozího.
,,Dobrý den pane profesore."
,,Ale jaképak pane profesore? Jsem tvůj dědeček Harry, tak mi tak říkej." Na Brumbálovi bylo vidět, že je dojatý, ale jeho oči pořád měly v očích jiskřičky.
,,Dědečku." Harry si vyzkoušel, jak to bude znít. Znělo mu to, jakoby to neříkal poprvé. Vůbec to neznělo špatně.
Brumbál se Siriuse se nad tím jenom pousmáli, tušili, co teď právě prožívá. Měl rodinu, se kterou se mohl podělit o své zážitky a dojmy. O radost i smutek. O štěstí a smůlu. Bylo to něco jiného, než mít pouze přátele, kterým to mohl sdělit.
,,Tak Harry pojď, ukážu ti tvůj pokoj." Sirius mávl hůlkou a Harryho kufry se vznesly do vzduchu a následovaly Siriuse, který už vyšel z pokoje. Harry se usmál na dědečka a rozešel se za Siriusem a svými kufry. Brumbál se za nimi díval s úsměvem. Měl radost, že konečně bude mít všechny pod jednou střechou. Tu radost mu kazilo pouze to, že jeden z jeho synů si nikdy se svými bratry a ani se svým synovcem nikdy nerozuměl.
Harry následoval Siriuse, který ho vedl do druhého patra, kde se zastavil u prvních dveří.
,,V tomto patře jsou pouze osobní pokoje, ke kterým vždy náleží jedna koupelna."
Ukázal na první dveře:
,,Tenhle pokoj je můj, můžeš za mnou kdykoliv přijít."
Přešel k dveřím naproti.
,,Tenhle patřil Jamesovi, teď je tvůj." Otevřel dveře a Harry vydechl úžasem.
Pokoj byl větší, než se zvenku zdálo. Jistě, však byl taky v domě kouzelníku, ne? Harrym připadal pokoj dokonalý. U okna zprava stála velká postel s nebesy. Nalevo od okna stál velký pracovní stůl. Napravo ode dveří byly dvě velké knihovny. Vedle nich stály jedny dveře, které, když Harry otevřel, za sebou skrývaly prostornou šatnu. Naproti těmto dveřím byly na druhé straně další dveře. Harry v návalu radosti přešel i k nim. Za těmito se skrývala koupelna velikostí rovna té prefektské, kde byl Harry minulý rok. A nebyla zde ani ufňukaná Uršula. Vydechl úžasem. Tohle bylo víc než si kdy i ve svých snech představoval.
,,Takže vidím, že se ti to líbí." Sirius vypadal spokojeně.
,,Líbí? Líbí? Jsi blázen? Jak by se mi tohle mohlo nelíbit? Tohle se snad musí líbit každému."
,,Tak já půjdu a nechám tě se tu kochat. Jenom ještě jedna věc. Ty dveře na chodbě vedle mých patří Snapeovi." Harry se zašklebil.
,,Ne, neškleb se, je to tvůj strýc tak jako já. Ale dál k tématu. Ty dveře vedle tvých patří otci a matce. Takže kdybys někdy něco potřeboval, víš kde nás hledat. Dole je ještě knihovna. Knihy, které budeš potřebovat, můžeš najít tam. Tak se nestyď tam jít. A za půl hodiny je večeře." S tím za sebou zavřel dveře a nechal Harryho samotného.
Harry si až teď uvědomil, že má hlad. Vždyť ani nesnídal, ani neobědval, chtěl si něco dát u Floriána, ale pak spěchal domů. Zašel proto rychle do koupelny, kde se osvěžil, převlékl se ze zaprášeného hábitu a sešel dolů do společensky, kde už na něj čekal Sirius, aby mu ukázal, kde je jídelna. Když uviděl Harryho, pouze se usmál a vedl ho do jedněch dveří, kde ho hned odejmula jeho babička.
,,Ach Harry, ani nevíš, jak sem ráda, že už všechno víš. Trápila jsem se tím, že ti musíme lhát. Ráda tě vidím, ale zase si zhubl, pojď rychle ke stolu a sněz toho hodně, určitě musíš mít hlad."
Harrym připomínala paní Weasleyovou. Ta taky o něj měla pořád starost, ale jeho babička měla pravdu, Harry měl opravdu hlad. U Dursleyů jeho talíř zrovna neoplýval jídlem. Proto svoji babičku poslechl a posadil se na židli, kterou mu ukázal Sirius. Brumbál seděl v čele. Zleva od Brumbála seděl Harry a vedle něj Sirius. Přes stůl naproti Harrym seděla jeho babička a vedle té zůstalo volné místo. Harry si domyslel, že bude patřit Snapeovi. A opravdu, její vlastník na sebe nenechal dlouho čekat.
Vešel do jídelny se stejnou razantností, s jakou vcházel i do třídy. Přelétl očima osazenstvo a zůstal zaseknut na Harrym. Jen on a Sirius si toho všimli. Ostatní byli rádi, že ho vidí. Snape se odpoutal od Harryho a s tichým ,,zdravím" si sedl na svoje místo.
Sotva usedl, Brumbál tleskl a na stole se objevilo tolik jídla, že Harry pochyboval, že to všechno sní. Harry na sobě cítil Snapeův pohled, ale nedal se jím vyprovokovat a dál poklidně jedl. Musel uznat, že už hodně dlouho se tak dobře nenajedl. Zvedl se jako první od stolu.
,,Omlouvám se, jsem unaven, a proto všem dobrou noc."
Nikdo mu nic nevyčítal, chápali, že musí být unaven a tak mu pouze odpověděli a přidali k tomu i milý úsměv. Jediný Snape mu nepopřál dobrou noc. Harry dělal, že si toho nevšiml, ale mrzelo ho to, vždyť to byl jeho strýc, mohl se trochu přemoci.
Ve svém pokoji ulehl do postele, kde okamžitě zaspal. Jeho poslední pohled padl na stolek vedle jeho postele, odkud se na něj (s fotky) usmívali jeho rodiče.

2.Kapitola

24. června 2007 v 21:51 | Mysty |  Harry Potter a moc živlů

Sirius

Harry se ráno vypravil na Příčnou ulici. Zavolal si Záchranný autobus a ten jej dopravil na místo. Rozhodl se, že si koupí i knihy do školy, protože dopis dostal již před 3 dny. Zamířil rovnou do knihkupectví, kde se jal vyhledávat knihy o Ohni a Zemi a ostatních živlech. Nemohl nic najít, a proto zašel za prodavačem, aby mu poradil. Ten mu prozradil, že knihy tohoto tématu se již nevyrábějí. Je jen pár kousků a ty jen těžko sežene. Harry byl smutný. Chtěl zjistit něco víc, ale tohle mu nepomohlo. Slušně poděkoval, koupil si knihy do školy a šel si sednout k Floriánovi. Cestou tam mu v hlavě zazněl hlásek jedné z knih.
,,Vrať se domů, někdo tě tu hledá a je na nervy z toho, že tu nejsi." Harry se rychle rozeběhl na ulici, kde si přivolal Záchranný autobus. Doma proběhl kolem nic nechápajícího strýčka a zamířil do svého pokoje.Rozrazil dveře a padl do náruče Siriusovi.
,,Harry. Tolik jsem se bál, že se něco stalo."
Jmenovaný pochopil. Oni mysleli, že něco provedu.
,,Nic jsem neudělal, nemusíš se bát." Byl naštvaný, proč mu nevěřili? I když, nebylo se čemu divit, on jim to nikdy neusnadňoval.
,,Takže víš všechno?" Sirius se na něj díval zpod přivřených očí.
,,Ano vím."
Sirius se divil. Myslel, že Harry bude nadávat, proklínat je, ale tohle nepředpokládal ani on, ani Snape, ani Brumbál. Ne, že by se Snapem někdy mluvil, nikdy si nerozuměli, ale vždy stál mezi nimi Brumbál, a tak se vždy dozvěděli vše co potřebovali.
,,Víc mi neřekneš? Nebudeš mi nadávat?" Harry se pousmál.
,,Ne nebudu, ale jen tak vám to neodpustím, to si pamatujte." Sirius se taky pousmál. Jak si byli podobní. Jeho bratr byl taky takový, a jak je vidět tak Harry je hodně po něm.
,,Půjdeš teď domů?" Harry se zarazil.
,,Kam domů?"
,,Nech se překvapit." Sirius mávl hůlkou a Harryho věci se sbalily. Jenom knihy zůstaly na stole.
,,Můžeme jít?"
,,Ne nemůžeme, ještě tohle, vidíš?" Harry ukázal na knihy. Sirius se jen bezradně díval na stůl.
,,Harry, ale já nic nevidím." Teprve teď došla Harrym slova, že nikdo neví, kromě Jamese, že Lily byla víla. Oni ty knihy neviděli, a tak nemohli Lily odhalit. V té chvíli zase uslyšel hlas knihy.
,,Správně, ale muže nás vidět, jenom mu k tomu musíš dát svolení." Po ní hned promluvila druhá kniha..
,,Ale mě neprozrazuj, budu tvoje záloha." To promluvila kniha Země.
,,Já Harry Brumbál, dávám svolení k tomu, aby si mohl sdílet mé tajemství ohně."
Harryho v tu chvíli nic jiného nenapadlo, ale jak to vypadalo stačilo to, protože Sirius teď knihu viděl. Harry ji vzal do rukou a hodil do batohu, potom aby to neviděl Sirius přihodil i druhou knihu.
,,Už můžeme jít?" Harry se naposledy porozhlédl po pokoji a přikývl.
Sirius jej chytil za ruku a společně se přemístili................