Březen 2007

10.Kapitola

11. března 2007 v 15:56 | Mysty |  Někdy je něco jinak, než se zdá
Dvojí vysvětlení
Kamarádi zatlačili Harryho do křesla a posadili se naproti němu.
,,Teď nám všechno řekneš!!" Vypadalo to, že ho jen tak nepustí, a tak Harry začal vyprávět.
Chvíly mu trvalo, než jim vše vysvětlil. Některé věci jim i zamlčel. Neřekl jim, kdo je jeho otec, kdo jeho dědeček a neprozradil jim znění nové věštby. A vše zakončil tím, že v duchu přivolal Aureuse (sameček) a Rosiel ( samička) a poprosil je, ať se spojí s Fawkesem a poprosí je, ať pošle Brumbála. Ten se objevil v dvou minutách.
,,Vítám tě Harry. Takže jsi jim vše řekl?" Harry se soustředil a poslal Brumbálovi svoji myšlenku. Když si ji Brumbál přečetl, vypadalo to, že ani není překvapen, že mu ji Harry poslal.
,,To nepoznali, kdo je tvůj otec?" S nadzdvihnutým obočím se rozhlídl po svých žácích. Ti jen záporně zavrtěli hlavou, jediná Hermiona se odvážila promluvit.
,,Promiň Harry, ale to by nepoznal jenom slepej." Harry se prásknul do čela.
,,No jo, já zapomněl, ta podoba, ale doufám, že nemusím pochybovat o vaší mlčenlivosti?"
,,Je jasné, že nemusíš, ale stejně to každém pozná." Tentokrát se slova chopila Ginny.
,,Ještě nevím, pokud se vrátím a jestli ano, tak jak jsem zjistil, jsem metamorfomág, takže by to nebyl problém."
,,Počkej, ty se nechceš vrátit?" Teď na něj pro změnu promluvil Ron.
,,To ještě netuším. Nemám proč se vracet." Zvedl se a rozešel se ke krbu, ale Brumbálův hlas jej zastavil.
,,Harry, vrať se, já znám tu věštbu, teď by si neměl být sám." Harry se na něj podíval očima plnýma smutku.
,,Děkuji, ….. dědečku. Mějte se tu všichni dobře." S tím vstoupil do krbu a zanechal za sebou užaslé tváře svých tří kamarádů a jednu dojatou a to svého dědečka.
,,Dědečku? Mělo mi to dojít dřív, proto jste profesoru Snapeovi tolik věřil a k Harrymu se choval jako dědeček, vždyť jste příbuzní."
,,Slečno Grangerová neobviňujte se."
,,Pane profesore jaká věštba?"
,,To vám, neřeknu, to musí Harry." S tím vstoupil do krbu a odešel.
Harryho sídlo:
Když se vrátil domů, rozloučil se se skřítkami a šel spát. Cestou se zastavil u svého otce, kterého chvilku sledoval a přemýšlel, proč mu nic neřekli, a proč se k němu tak choval. Otočil se a odešel si lehnout. Měl klidnou noc, když už ho netrápily sny s Voldemortem. Vypadalo to, že jeho druhý dědeček mu chce dopřát co nejvíc klidu a pomáhá mu ukojit myšlenky a nebo, že by to bylo tím domem. Čert ví a tak to i zůstane.
Ráno se probudil a sešel dolů na snídani. Přisedl si k Lise a Kathrin, které na něj už čekaly.
,,Dobré ráno Harry, jak si se vyspal?" Jak Harry zjistil tak Kathrin byla ta starostlivá a Lisa ta zvědavá.
,,Skvěle, děkuji a jak jste se vyspaly vy dvě?" Obě mu svorně potvrdily, že též se vyspaly skvěle.
Ty dvě se tak dobře doplňovaly Harry mezi ně brzy zapadl. Ti tři se spolu tak bezstarostně bavili, že si ani nevšimli, muže stojícího ve dveřích, ten je chvilku pozoroval, ale pak si odkašlal, tak aby na sebe upoutal jejich pozornost. Ti tři povyskočili, jak se lekli, ale ihned nabrali ztracenou rovnováhu.
,,Dobré ráno, pane profesore, pojďte se s námi nasnídat." Na oslovení pane profesore dal důraz. Snape si sedl a neměl slov. Znal Harryho a jako jeden zmála chápal, že už to není malé dítě, ale tahle proměna jej překvapila. Tohle byl mladý sebevědomý muž. Ale, kdyby se podíval pořádně, všiml by si jiskřiček, které mu koukaly z očí.
Harry si totiž řekl, že trochu potrápí svého otce. Vždyť si to zasloužil. Za to jak mu strhával body, dával tresty, ale hlavně proto, že mu neřekl pravdu. Teprve teď si uvědomil, jak jsou si s Brumbálem podobní. Ani jeden mu neřekl pravdu, pořád mu lhali. Doufal, že od teď se to změní.
,,Harry?" Harry se podíval na Severuse, který byl rozhozený.
,,Ano?"
,,Zlobíš se moc? Takhle to bylo bezpečnější, věř mi."
,,Já vím a nezlobím se." Harry se usmál na svého otce a ten mu úsměv opětoval. Ale potom se otočil a natáhl se po novinách, kterých si všiml až teď a hned na titulní stránce ho do očí uhodila zvýrazněná věta.
Harry Potter nezvěstný
Už několik dní je Harry Potter nezvěstný. Ani přes snahy bystrozorů se jej nedaří najít. Schovává se Potter před svým údělem a nechá nás napospas zlu a nebo se pouze stáhl před zvědavými pohledy a snaží se zlepšit svoje schopnosti a nebo se chce pouze zviditelnit?
Více informací naleznete na dalších stranách a minulých číslech našeho Denního věštce.
Harry se překvapeně podíval na svého otce, který ho pozoroval. Potom se rozesmál.
,,To nemůžou myslet vážně. To mi nedají ani chvilku pokoj?"
,,Jak vidíš tak myslí, si Vyvolený nediv se, že všichni baží po tvém soukromí." Na slovo vyvolený dal důraz.
,,Ještě ty s tím začínej, byl si jedinej, kterej se ke mně tak nechoval. Byl si moje vrba uprostřed smrků." Snape se zakuckal.
,,Cože? Cože jsem byl? Vrba uprostřed smrků? Tak to jsem ještě nikdy neslyšel."
,,Tys toho neslyšel. Třeba to, jak ti všichni přezdívaj, a to i Zmijozelští"
,,Vážně? Tak to si rád poslechnu."
Teď se zakuckal Harry, nechtěl s pravdou ven, vždyť i on mu tak ještě před půlrokem říkal. Co když se na něj naštve?
,,Tak bude to?"
,,Slizoun, netopýr. Víc toho po mě nechtěj."
,,Je toho ještě víc?" Harry se začal obávat, že toho bude chtít víc, a že si potom něco od otce vyslechne. Místo toho ho Snape překvapil. Rozesmál se. Harry netušil, že to vůbec umí a teď se před ním dávil smíchem.
,,Jsi v pořádku?"
,,Já? Jistě, jak bych já mohl mít problém." Znovu nasadil svoji ledovou masku.
Ani si nevšiml, že už je čas oběda, tak skvěle jim to spolu výcházelo.
,,Teď se najíme a budeš muset odejít." Jeho o tec na něj zůstal nevěřícně zírat."
,,To, to nemyslíš vážně?!"
,,Ale myslím, tohle musím zvládnout sám."
,,Dobře, ale jenom proto, že tě uvidím hned na začátku roku. Jak to vlastně chceš udělat, aby tě nikdo nepoznal?"
,,Jsem metamorfomág, poradím si." Nechtěl otci říct, že neví, jestli se vrátí.
I když Snape nevypadal nějak nadšeně, že už by měl opustit svého syna, proběhl oběd v harmonii. Harry potom ihned odvedl Severuse ke krbu.
,,Měj se Harry, v září." Už byl v krbu a zelené plameny ho začaly olizovat.
,,Sbohem otče, nevím, jestli se vrátím." Snape už nestihl nic udělat, hned po jeho posledním slově mu Harry zmizel a on se pochvíli ocitl v pracovně svého otce.

9.Kapitola

11. března 2007 v 15:55 | Mysty |  Někdy je něco jinak, než se zdá
Otec
Harry se ráno probudil a netušil, že v noci byl nejvíce prodebatovaná osoba. Sešel dolů do jídelny, kde už čekaly Lisa a Kathrin. Jakmile jej uviděly luskla každá prsty a na stole se objevila bohatá snídaně.¨
,,Dobré ráno Harry." Netušil, že to půjde tak snadno, ale skřítky jej asi pochopily a tykaly mu.
Harry si sedl za stůl. Podíval se na hory jídel před sebou a…… ,,Kathrin, Liso, pojďte se nasnídat se mnou."
Skřítky si přisedly a před každou se objevil talíř. Uvědomil si, že se ze všech tří pomalu stávají přátelé. Ticho přerušila Lisa, bylo vidět, že je hodně zvědavá.
,,Pane, vy jste metamorfomág?"
,,No, ano, proč se ptáš?"
,,Vypadáte jinak."
Harry se zarazil, je pravda, že ráno se cítil jinak, ale byl si jistý, že se neproměnil, ale vždyť do rána mu bylo 17 a to znamená, že se asi zrušilo dědičné kouzlo. Jestli bude mít štěstí bude otci hodně podobný a pozná o koho jde. Rychle se zvedl a rozeběhl se k nejbližšímu zrcadlu, kde zůstal stát s otevřenou pusou. Vypadalo, že dědičné kouzlo bylo zrušeno. Teď měl po matce ještě rty, nejen oči. Ale zbytek obličeje vypadal, jako mladší vydání ……… ne, to není možné. Vzpomněl si na rodokmen Goldricka Nebelvíra. Rozběhl se tam, rozrazil dveře knihovny a zastavil se až před rodokmenem. Jel od vrchu, kde to začínalo jménem Goldrick Nebelvír a končilo jménem Harry Potter, ale to nebylo to jediné, Harryho jméno bylo v závorce a jak se tak díval jeho pravé jméno bylo jiné. Pořád byl Harry, ale už ne Potter ani James, ale Harry Severus Snape. Jeho otcem nebyl nikdo jiný, než obávaný profesor lektvarů, ale jeho dědeček, to nemohla být pravda……. Všichni mu lhali, ale proč? Neměl moc času si to rozmyslet, protože ho najednou začal pálit medailon, který dostal od Snape. Nevěděl jak, ale najednou cítil, že se přemísťuje.
Temné sídlo tou dobou:
,,Lhal si mi Severusi." Smrtijed poklekl před svého pána.
,,Neptal jste se mě pane."
,,Ano, neptal, ale pravdu si mi říci měl. Neposlušnost trestám! CRUCIO!" To bylo poprvé, co ho mučení nebavilo. Ale pro jeho, ale i smrtijedovu úlevy je přerušilo něco……. Byl to oheň spojený s větrem, uvnitř stál člověk a vypadalo to, že mu plameny neubližují. Muž mávl rukou a plameny zmizely.
Nevěděli, kdo to je. Měl na hlavě nasazenou kápi.Voldemort zbrunátněl. Ještě nikomu se nepodařilo prorazit jeho obranu domu a ještě ke všemu se sem přemístil, vypadalo, jako by jeho magie byla vůči těmto kouzlům imunní.
,,Kdo jsi?" Muž si sundal kápi. Všichni stočili své pohledy z neznámého na Severuse. Nevěděli, kdo to před nimi stojí, ale asi to bude Severusův příbuzným. Byli si tak podobní.
,,Copak si mě nepoznal? Jsem Harry James Potter, ale jak sem zjistil, mé pravé jméno to není."
,,Není? To by si musel vypadat jako ta lůza, přátelící se s mudly." To Lucius Malfoy se ozval, ale když chtěl pokračovat, přerušilo ho mistrovu kouzlo a on byl odhozen do rohu. Harry se k němu rozešel.
,,Ano přátelím se s mudly, ale lůza nejsem. Jsem Harry Severu Snape." Všichni na něj vyvalili oči. Smrtijedi proto, že si v hlavě museli srovnat to co teď slyšeli, Voldemort a Snape proto, že netušili, že se k tomu přizná.
Voldemortovi teprve teď pořádně došlo, kdo to stojí před ním, rozeběhl se a objal svého vnuka. Teď už byli všichni totálně překvapeni.
Harry se z jeho objetí jemně vymanil. ,,Promiň, vím, že jsi to taky nevěděl, ale pořád v tobě vidím toho, který mě mučil."
,,Chápu, ale proč si přišel, přátelská návštěva na tu je moc brzy."
,,Přišel jsem pro otce. Lhal mi, to je pravda, ale je to má krev, tak jako ty a já nedovolím, aby někomu z vás ublížili."
Severu se chtěl zvednout, ale jakmile se napřímil, zbledl. Jeho polámaná žebra se hlásila. Bolest byla obrovská a on se skácel k zemi. Harry se k němu rozběhl. Chytil jej za ruku a podíval se na Voldemorta.
,,Měj se ……" Nevěděl co říct a proto radši rychle zmizel a objevil se u sebe doma.
,,Kathrin! Liso! Kde jste?" S tichým puf se k němu přemístily.
,,Vezměte ho do zmijozelského pokoje, toho, co je vedle mého." Skřítky přenesly Snape do pokoje, který určil Harry, ošetřily ho a nechaly ho spát, potom se vrátily k harrym, který zatím čekal v jídelně. Teprve teď si uvědomil, že zapomněl na svoji matku, ale v tu chvíly byl pro něj Snape důležitější a jeho matka to jistě pochopila.
,,Musím teď odejít. Nejpozději k večeru se vrátím. Kdyby byl do té doby vzhůru, splňte mu jakékoliv přání."
,,Nespěchej, probudí se nejdřív zítra ráno." Rozloučily se a Harry šel do přijímacího salonu, kde byl netaxový krb. Nabral si prášek a vkročil do něj.
,,Grimauldovo náměstí 12".
Temné sídlo po Harryho odchodu:
Voldemort se zarazil, tušil, že Harry nevěděl jak mu říct, musí vymyslet něco, tak aby v něm jeho vnuk neviděl Voldemorta, ale svého dědečka. Ani si nevšiml, že Smrtijedi na něj zírají neschopni slova. Až Belatrix se odvážila porušit ticho.
,,Pane, my už nechceme zabít Pottera?"
,,Ne Bello, je to můj vnuk, tak mu neubližte!! Jakmile se dozvím, že jste mu něco udělali, tak si to odpykáte." Přetočil svoji pozornost na Luciuse.
,,Vím, že tvůj syn mu ubližuje, ale to teď skončí, rozumíš? Nebo by se Dracovi mohlo něco stát." Otočil se a chtěl odejít, ale ještě si na něco vzpomněl.
,,Nýbrž ho bude chránit. Rozuměls?"
,,Ano pane." Voldemort odešel z místnosti. Věděl, že někteří jsou mu tak oddaní, že ho budou poslouchat, i kdyby měli konat dobrou věc.
Grimauldovo náměstí 12, chvilku před Harryho příchodem:
,,Kde ten Harry může být?" Ginny, Hermiona a Ron seděli v salonku, když z krbu vyšel profesor Brumbál.
,,Pane profesore, už jste ho našli?" Kamarádi se s naději podívali na ředitele.
,,Je mi líto, ale nikdo, neví kde je. Ale jestli je tam, kde si myslíme my se Severuse. Je v pořádku a ani ho nemůže nikdo najít."
,,Snape? Ale pane řediteli, jak to může Snape vědět a proč nám něco tajíte? Je snad u mámy?"
,,Profesor Snape Hermiono…… Vidím, že Vám Harry řekl pravdu, ani jsem nic jiného nečekal. Ale na vaši otázku, ne tam není. Za Voldemortem nešel, takže nemůže najít svoji matku." Při jméně vy-víte-koho, sebou všichni tři trhli.
,,Tak kde je pane profesore?
,,Kde? To nikdo neví. A myslím, že bude radši, když vám to poví sám." Trojice se zarazila.
Jejich myšlenky byly stejné. To bude vážné, ale hlavně, že je v pořádku, ale co když ne? Ale když to říká Brumbál tak to asi bude pravda, ale říká nám všechno? Harrym taky všechno neříká.
Ani si nevšimli, že ředitel už odešel, ale nově příchozího, který právě vyšel z krbu, už si všimli, a jelikož nevěděli, kdo to je, seslali na něj útočná kouzla. Ale jaké bylo jejich překvapení, když se před ním rozplynula.
Harry si uvědomil, že má kapuci a sundal si ji, ale jeho přátelé se na něj pořád dívali nedůvěřivě. Nevěděli, kdo to před nimi stojí.
Ginny k neznámému něco táhlo, a když se mu podívala do očí, tak jí to došlo a se slovy:
,,Konečně." Se neznámému vrhla do náruče a ten ji pěvně obejmul
,,Ginny, co to děláš, tohle by se Harrym nelíbilo!" Ron se snažil odtáhnout svoji sestru od neznámého, ale ta se mu vytrhla a se slovy:
,,Tak si ho pořádně prohlídni!" Se vrátila do jeho náruče.
Ti si ho znovu pořádně prohlídli a pak si všimli toho samého, čeho Ginny a vrhli se na svého ztraceného kamaráda.

8.Kapitola

11. března 2007 v 15:55 | Mysty |  Někdy je něco jinak, než se zdá
Nový domov.
Ocitl se před domem, jenž opravdu velikostí připomínal palác. Vydechl úžasem. Do teď měl jenom malou ložnici po Dudleym a předtím přístěnek pod schody, ale teď mu patřilo tohle sídlo.
Dům byl uprostřed lesů. Harry se podíval na stavení a uviděl, jak se k němu přibližují dva skřítkové. Rozhlídl se a nikde neviděl Hedviku ani žádného fénixe, proto se rozhodl, že půjde skřítkům naproti. Zastavily se těsně před ním a poklonily se. Harry věděl, že by jim to neměl vymlouvat, ale řekl si, že dosáhne toho, aby se mu neklanily a říkaly mu Harry.
,,My jsme Kathrin a Lisa. Jakmile budete něco potřebovat, bude stačit říct a my to pro vás vyplníme." Skřítky se vydaly do domu a Harry tím vším okouzlen je následoval. Prostoupil dveřmi, kde jej čekalo další ohromení. Byl ve velké, prostorné hale, odkaď vedlo hned několik dveří. Skřítky se znovu poklonily a ukázaly Harrym dům. Byl rozlehlý.
Měl taneční sál, velkou jídelnu, kuchyň a přijímací salon. Ve sklepení nalezl dvě laboratoře s velikými zásobami přísad, které asi, jak si Harry tipnul, byly pod nějakým kouzlem, protože pořád vypadaly čerstvě. Pak zde byly volné místnosti a kumbál.
Potom ho skřítky zavedly do horního patra, kde byly dvě pracovny, dvě velké rozlehlé knihovny, rozdělené na bílou a černou magii. Harry si všimnul, že v každé z nich visí jeden rodokmen, uvědomil si, že se může dozvědět, kdo je jeho otec, ale byl hodně unavený, a poroto se rozhodl, že si do prohlíží pokoje a půjde spát. Ještě zde bylo několik ložnic. Po levé straně byly vyzdobeny ve stylu Zmijozelu a na pravé ve stylu Nebelvíru. Na konci, přesně uprostřed byla už poslední ložnice, v té se mísil jak nebelvírův vliv, tak zmijozelův. Harrymu došlo, že tento pokoj bude patřit jemu. Odtud vedly ještě dvoje dveře skřítky mu vysvětlily, že jedno je šatna a to druhé, že je místnost pro jeho zvířata. A opravdu, Harry tam našel Hedviku a oba fénixe.¨
Poprosil skřítky, ať mu tykají, rozloučil se s nimi a šel spát. Vždyť už bylo skoro ráno. Ani jednou si nevzpomněl na to, co se v noci mělo dít a ani nevěděl, že byl nejvíce projednávanou osobou té noci.
Brumbálova pracoval půl hodiny před půlnocí:
Za stolem seděl sám veliký ředitel Bradavic Albus Brumbál. O něčem usilovně přemýšlel a nevnímal nic okolo sebe. Zvedl hlavu, až když v krbu zaplály zelené plameny, odkaď vyšel muž, zahalený celý v černém.
,,Tati, on tam není. Zmizel. Odešel sám, věci tam nemá. A Voldemort čeká před domem a nemá tušení, že jeho oběť tam není. Zajistil jsem ovšem Dursleyovi, potichu jsem je přesunul jinam, a kdyby se probudili, budou si myslet, že jsou doma, ale já je tam ještě před rozedněním vrátím." Muž byl rozčilen a ani si neuvědomil, že mele páté přes deváté.
Brumbál se zvedl od stolu. ,,Svolám řád, neboj, najdeme ho. Ale proč?¨
,,Proč? Ty se ptáš proč utekl? NIC SI MU NIKDY NEŘEKL, A KDYŽ ŘEKL, TAK POZDĚ. CHOVAL SES K NĚMU, JAKO K MALÉMU DÍTĚTI. VŠICHNI JSTE SE K NĚMU TAK CHOVALI. ALE ON DOSPĚL, DOKONCE NEŽ KDY KDO V JEHO VĚKU. LEŽÍ MU NA BEDRECH OSUD SVĚTA, ALE NIKDO Z VÁS NEVIDÍ JAK SE TRÁPÍ, ALE JÁ JO. A NEMŮŽU S TÍM ŽÍT DÁL. NAJDU HO SÁM!!!"
S tím zmizel v plamenech.
Starý kouzelník si znovu sedl do křesla. Tak jak zněj předtím sršela energie s vitalitou, teď byl cítit pouze smutek a bolest z toho, že ztratil chlapce, kterého měl doopravdy rád. A jeho syn jej kvůli tomu dokonce opustil.
Zobí ulice za pět minut půlnoc:
Lord Voldemort právě pronášel poslední věty svého proslovu.
,,Potter zemře a my převezmeme vládu nad světem. Za pár minut skončí ochrana tohoto domu a my potom zabijeme všechny co nám vlezou do cesty. Tak milí smrtijedi připravte se k boji, brzy bude půlnoc." Voldemortovi bylo divné, že se ještě neobjevil řád, netušil, že je to proto, že chlapec už zde není.
Z dálky zazněly zvony a smrtijedi to brali jako povel k útoku, ale jaké bylo jejich překvapení, když se nikdo neobjevil. Čekali, až se jejich mistr rozejde k domu, ale ten vypadal, jako by mu před očima probíhal celý život. Najednou jeho oči dostaly zvláštní stín.
,,Harry, ach Harry." Rozeběhl se k domu, kouzlem rozrazil dveře a povědomě mířil k němu do pokoje. Ale jaké bylo jeho překvapení, když tam chlapce nenalezl. Ani jedna věc tam nebyla.
,,Néééé." A přemístil se do svého domu. Smrtijedi se přemístili jenom o chvilku později, slyšeli jenom néééé a pak až puf, jak se někdo přemístil, došlo jim, že jejich mistr nenašel Pottera, a proto teď odešel.
Sotva se přemístil do svého domu vydal se do dveří naproti jeho pokoji. Tam v křesle u krbu seděla žena a četla knihu - "Jen pro mocné".
,,Lily?" Zvedla hlavu a podívala se na svého otce.
,,Ano tati?"
,,Proč si mi to zatajila? Mohl jsem ho zabít." Podíval se na ni strachem napuštěným pohledem.
Lily zavrtěla hlavou. ,,Nemohl, zapomínáš na moje kouzlo na ochranu."
,,Ach ano, zapomněl jsem, promiň." Stoupl si a objal svoji dceru.
,,James by byl na vás pyšnej." Cítil, jak mu strnula v náručí, proto ji od sebe odtáhl na délku paží.
,,Co se děje? Mluv!!"
,,James nebyl jeho otec." Pustil ji a nevěřícně na ni zíral.
,,A kdo potom?"
,,Patří mezi tvé smrtijedy."

7.Kapitola

11. března 2007 v 15:54 | Mysty |  Někdy je něco jinak, než se zdá
Dědictví
Bylo 30. července a Harry už měl sbalené věci. Věděl, že o půlnoci skončí ochrana, kterou mu jeho matka poskytla. Netušil ale, jak to udělala, když nezemřela. Večer se dnes přihnal neskutečně rychle a Harry se chystal jít do postele. Řekl si, že se alespoň trochu prospí, protože ho nejspíš čekát dlouhá noc. Chtěl se převléct do pyžama, ale vyrušila ho černá sovička, která začala zobákem klepat na okno. Harry jí otevřel a ona proletěla pokojem, upustila dopis a zatřepetala drobounkými křídly a frnk zpět do chladné noci. Mladík zvedl nažloutlou pergamenovou obálku. Otevřel ji a vydechl úžasem, dopis byl od jeho matky.
Můj Harry,
Spěchej, musíš ihned odejít. Otec hodlá zaútočit přesně o půlnoci, ale minutu po ní se vyprchají následky kouzla "zapomeň". Jestli se nechceš setkat se svým dědečkem vytrať se co nejdřív, už za chvíli začnou v Zobí ulici hlídkovat Smrtijedi. Dnešní noc Tě čekají hned dvě překvapení, ale já ti je prozradit nesmím. Už jsi dospělý, sám poznáš, co je pro tebe lepší, jen poslouchej své srdce.

Hodně štěstí

Tvoje maminka.

"Tvoje maminka," jak hezky to znělo. Ještě chvilku nad tím dumal, ale pak si uvědomil, že by měl vypadnout. Nechtěl se setkat s Voldemortem, svým dědečkem. Ušklíbl se, tak dvě oslovení se k sobě hodila asi jako k McGonagallové růžové kombiné. Potřebuje čas, aby si všechno promyslel. Vyšel před dům, kde si zavolal záchranný autobus. Dursleyovi už spali, a tak na sebe nechtěl přivolávat jejich hněv.
Stan Silnička vyšel ze dveří. ,,Harry, to je pocta tě znovu vidět. Kam to bude?" Stan měl pusu od ucha k uchu.
,,Děravý kotel."
,,To bude 23 srpců."
Harry mu podal galon se slovy : ,,Zbytek si nechte."
Stan kývl jako, že rozumí. Odvedl Harryho dozadu, ukázal na samostatnou postel. Harry si ještě ani nestihl sednout. Opřel se o rám postele a přemýšlel. Co se o půlnoci dozví? A proč takové tajnosti? Ani si neuvědomil, že už jsou na místě. U Toma si objednal pokoj a zaplatil do předu na tři dny. Hostinský mu donesl kufry s Hedvičinou klecí dovnitř a zavřel za sebou dveře. Harry si lehl, a i když nechtěl, okamžitě usnul.
Vzbudilo ho až zvláštní světlo, které se proměnilo ve fénixe, ale ne v obyčejného, tenhle měl čtyři barvy. Zlatou, červenou, stříbrnou a zelenou. Harrym z toho, až přecházeli zraky. Nic tak nádherného ještě neviděl. Na bidýlkách seděli Hedvika a Rosiel(fénix, kterého dostal od matky, děkuji Piper) pozoroval to neznámé nádherné stvoření. ,,Kdo jsi?" Harry se překvapeně rozhlížel po pokoji. Nikde nikdo nebyl, tak kdo to řekl? ,,Jsem Aureus a jsem posel Goldricka Nebelvíru a Salazara Zmijozela. Mám dopis, jenž ti má být předán." Před Harrym zahořel oheň, ale hned zhasl a na místě plamenů ležel dopis. ,,Teď čti dědici."
Náš dědici,
Věděli jsme, že tento den nastane. Naše spoluzakladatelka Rowena z Havraspáru vyslovila věštbu.
"Jednoho dne, na přelomu července a srpna se narodí dítě, jenž v sobě bude mít krev dvou nejsilnějších kouzelníků Goldricka Nebelvíra a Salazara Zmijozela. To dítě, chlapec, bude mít moc, o které se ani jednomu z nich nesnilo. Bude jen na něm, zda se vydá na cestu dobra nebo zla. Ať si vybere jedno či ono, bude vždy mít nepřátele a teď tím nemyslím, někoho blízkého. Ode dne, kdy se dozví pravdu, což je 17 rok, kdy se to dědicové dozvídají, se začne shlukovat armáda opačné strany, než je on sám."
Nebylo tam, kdy se to stane. Mohlo to být za deset nebo i tisíce let. Pro tento účel jsme vybrali 2 fénixe. Domluvili se s nimi a díky silnému kouzlu je spojili. Z nich vznikl tento vzácný tvor. Je tvůj a bude ti pomáhat. Buď mu dobrým přítelem. Jenom pro tebe jsme nechali postavit dům, velikostí podobný paláci. Nevěděli jsme, kolik toho o nás výš, a proto jsme přiložili seznam našich schopností. Předpokládáme, že je zdědíš. Nezklam nás. Hodně štěstí
Tví předkové
Goldrick Nebelvír
Salazar Zmijozel
Harry dočetl a plný nedočkavosti vyndal další dopis.
Goldrick Nebelvír :
Řeč zvířat (hadí jazyk ne)
Čarování bez hůlky (manuální magie)
Telepatie, nitrozpyt
Schopnost uzdravovat (velmi těžké, dlouho jsem se to musel učit)
Schopnost zastavit čas, ale jen na pár vteřin
Zvěromágství, možno vícero zvířat
Živel: voda, vzduch, země
Salazar Zmijozel :
Hadí jazyk
Perfektní nitroobrana
Nadání na kletby, které se nepromíjejí (nebudeš odhalen)
Neverbální magie
Metamorfologie
Živel : oheň
Harry dočetl a podíval se na fénixe před sebou.
,,Jak se dostaneme do toho domu?" Z jeho úst, ale nevyšla ani hláska, nýbrž skřek, který vydávají fénixové.
Harry si řekl, že už se nebude ničemu divit.
,,Mohu nás přenést a nemusíte se mě ani dotýkat."
,,Děkuji Aureusi a já jsem Harry."
Fénix sklonil hlavu, ale zase ji hned zvedl. ,,Těší mě pane. Teď můžeme jít." Zatřepal křídly a už jich nebylo. Harry musel zavřít oči, před září jenž vytvořila fénixova křídla. Když je otevřel, ocitl se před …………..
Za beta readera děkuji Linbrethil

6.Kapitola

11. března 2007 v 15:51 | Mysty |  Někdy je něco jinak, než se zdá

Odjezd

Čas plynul rychle. Už byl konec června a Harrymu, Ronovi, Ginny a Hermioně se stále dařilo plnil svůj slib nehledat Harryho matku. Sám Harry nechápal čím to, ale se Snapem si začínali rozumět. Navenek se sice pořád chovali jako nepřátelé, ale o samotě (Harry teď dostával častější tresty v lektvarech), spolu komunikovali, jako dobří přátelé. Starší kouzelník mu vyprávěl o schůzích s Voldemortem, i když ve značně zjemněné verzi. O následcích kletby Cruciatus a chvílích, kdy se vracel tak strhaný, že si ani sám nemohl pomoci, Severus raději mlčel.
Jednou se opustil setkání Smrtijedů v obzvlášť bídném stavu, přemístění ho vyčerpalo natolik, že nebyl ani schopen podat si příslušný lektvar. Hned v oblečení si lehl do postele, toužil jedině po blahodárném spánku, ale ten kupodivu nepřicházel. Harry , jako by to tušil, mu přišel mu na pomoc, Harry nechápal jak je to možné, ale přičítal to tomu, že už ho počítal mezi své přátele. Zůstal s ním do rána a na snídani se odebral přímo z profesorova kabinetu. Když se jeho přátelé ptali, kde byl, řekl, že se potřeboval projít. Hermiona, Ginny a ni Ron neměli ponětí, jak si teď s obávaným profesorem rozumí, proto mu uvěřili.
Harry si poprvé nemyslel, že opouští svůj domov Bradavice. Severus mu nabídl, že může kdykoliv k němu přijít, ale vždy musí dát vědět. Pro tento účel mu daroval medailon s vyobrazeným nebelvírským lvem, prý aby to nebylo nápadné. Medailon, vždy když bude chtít jej přenese do domu. ,,A co když tam budou smrtijedi?" ,,Nebudou, nepřenese tě to ke mně, ale do domu mého otce." ,,Pane profesore, vy máte otce?" ,,Říkal sem ti, že když jsme sami, že mi máš tykat. A otce má snad každý ne?" ,,No to ano, ale nikdy jste..." Snape se na něj škaredě podíval, ,,jsi o něm nemluvil. Kdo je to?" Severu se ošil. ,,To je jedno, neuvidíš ho, nebývá často doma." Harry se zarazil. ,,Proč mu nechce říct pravdu? Nevěří mu a nebo se za svého otce stydí?" Harry se tak zlepšil v nitrobraně, že ani Snape si teď nemohl přečíst jeho myšlenky.
A tak nastal den, kdy všichni bradavičtí žáci odjížděli. Na nádraží v Prasinkách už nastupovali do vlaku poslední opozdilci. Harry naposledy objal Hagrida a nasedl do vlaku. Našel kupé, ve kterém už seděli jeho přátelé. Plácl sebou na poslední volné místo vedle Ginny a ta mu položila hlavu na rameno. Harry ji objal kolem pasu a posadil si ji na klín. Dívka se na něj ještě víc přitulila. Sálalo z nich tolik důvěry a lásky, i v tom temném čase. V kupé byl klid, a tak se nikdo nedivil, když Hermiona a Ginny usnuly. Harry zvedl hlavu od své dívky a podíval se na svého kamaráda Rona. Ten jeho pohled opětoval a dál pevně objímal svoji přítelkyni. Ani jeden z chlapců nepotřeboval mluvit, to co potřebovali, řekly jejich oči. Byli rádi, že mohou být spolu, ale oba tušili, že rozhodující bitva se blíží.
Dveře kupé se s ránou otevřely a v nich stál úlisný mladík, mající na tváři povýšenecký škleb. Dívky se probudily a s nenávistí zíraly na blonďatého mladíka. ,,Samá lůza," podíval se na ně s opovržením Draco Malfou. Jeho pohled se zastavil na Harrym. ,,Pottere, Pán Zla tě dostane, nevyplácí se stát proti němu." S tím zabouchl dveře a naše čtyřka se rozesmála. ,,On...on si ...snad...myslí..., že mě.....tím......vyděsí." Harry se snažil uklidnit, ale smích byl silnější a vydržel jim i po celý zbytek cesty.
Na nástupišti už na ně čekali paní Weasleyová, Grangerovi a Dursleyovi, kteří se jako každý rok drželi hodný kus od těch "podivných" lidí. Na Harryho tam taky čekal Remus, který ho objal a slíbil, že se na něj bude těšit, až přijde na Grimauldovo náměstí. Kamarádi se rozloučili a každý šel ke své rodině. Strýc Vernon nebyl příliš nabručený, věděl, že tohle je naposledy, co se k nim jejich synovec vrací. Pak už ho nikdy neuvidí. Proto se rozhodl, že si ho nebude všímat.
Harry si řekl, že tyhle prázdniny si užije. Kouzla sice bude moci používat až ten druhý měsíc, ale to ho nezastaví. Ani netušil, jaká překvapení jej potkají a co všechno ještě bude muset unést.