1.Kapitola: Konec roku

30. prosince 2006 v 21:21 | Raduš |  Něco končí a něco začíná
Ještě jednu věc sem vám zapomněla sdělit, Sirius byl zproštěn viny. Odpovězte prosím na anketku.
Byl poslední den školy.Všichni žáci se sešli ve velké síni ve Velké síni, aby se ještě naposledy navečeřeli se svými spolužáky, než se na dlouhé dva měsíce rozjedou ke svým rodinám. Okolo kolejních stolů to hučelo hovorem, každý chtěl sdělit, kam pojede na prázdniny, ještě jednou si zanadávat na výsledky zkoušek nebo okomentovat letošního vítěze školního poháru.
,,Ticho, prosím." Brumbálových slov ani nebylo třeba, jakmile starý muž s stříbrnými vousy a vlasy povstal a rozhlédl se po Velké síni zpoza svých půlměsícových brýlí, hlučný hovor všech přítomných okamžitě ustal. ,,Je konec roku, někteří jste zde naposled, jiní se sem po prázdninách vrátíte, chápu, že se všichni těšíte až už odsud budete, co nejdál…" od nebelvírského stolu se ozvalo nesouhlasné zabručení. Brumbál se usmál a pokračoval: "Dovolte mi pár slov k událostem posledních týdnů. Ministerstvo a školská rada si sice přáli, abyste nic nevěděli, ovšem, já jsem jiného názoru, a ve své škole jsem si vždycky dělal co jsem chtěl, takže vám přece jen povím pravdu." Harry si všiml, že při těch posledních slovech se řediteli v očích objevili nezbedné jiskřičky, ta však hned zmizely, když se nejmocnější čaroděj své doby podíval se po síni a všiml si napjatých pohledů. Zhluboka se nadechl a pokračoval mírným hlasem: ,,Musím vám s politováním říci, že Lord Voldemort povstal." Mezi studenty i u profesorského stolu nastalo ticho, ve kterém byste uslyšeli spadnout špendlík. Několika mrzimorským poklesly panty a teď jen bezduše zírali na svého ředitele, Neville se začal podivně třást a Malfoy spolu s několika dalšími zmiozelskými upíral směrem k profesorkému stolu vítězoslavný úsměv.
,,Už k sobě povolal své bývalé sluhy, Smrtijedy." Povýšenecký úšklebek na tváři zmijozelského prince zesílil. "V této souvislosti bych chtěl uctít památku profesorky McGonagallové, která v boji proti zlu bohužel podlehla." Tváře nebelvírských zbledly ještě víc, pokud to bylo možné. Ronovi zrudly uši, Neville se rozklepal ještě víc a Harry se pokoušel najít papírový kapesník pro Hermionu, která se zoufale snažila zastavit proud slz, který se jí řinul po tvářích. Brumbál se znovu zhluboka nadechl, ale jeho hlas už zdaleka nezněl tak klidně, byl v něm cítit potlačovaný žal: "Vím, že je tato ztráta pro nás pro všechny zdrcující," pohlédl chápavým pohledem na Hermionu, "ale nesmíme se dát zastrašit. Věřme, že když Pánu zla postavíme, vyhrajeme. Ať už bude situace jakkoliv vážná, chci, abyste se pokusili, semknout se, zapomenout na drobné rozmíšky a hádky a spojit se pro jediný společný cíl, zničení Lorda Voldemorta a jeho služebníků. Nastanou černé dny, mnozí z vás příští rok nepřijedou, protože rodiče vás budou chtít mít u sebe…" Na chvíli se odmlčel, jako by hledal ztracenou sebevládu. Harry marně vzpomínal, kdy viděl Brumbála tak rozrušeného. "A nyní bych prosil o minutu ticha na uctění památky profesorky McGonagalovou, nejstatečnější ženy, jakou jsem znal." Nemusel prosit, tak žalostné ticho nenastalo pod očarovaným stropem velké síně už velmi dlouho. Nikomu se nechtělo věřit, že přísná ale spravedlivá, bystrá i rázná ředitelka nebelvírské koleje, už nebude udílet školní tresty, sáhodlouhé domácí úkoly z přeměňování, už nepřijde fandit na famfrpálový zápas,… Je mrtvá, Pán zla ji zavraždil. Dokonce se obtěžoval osobně, to svědčilo o její důležitosti.
Zdá se však, že některým studentům to přece jenom na srdci neleželo. Harry si všiml, že u zmijozelského stolu zůstali okázale sedět a bavili se dál. Pobouřilo ho to, ovšem Brumbál dělal, že si jich nevšiml. Chlapec, který přežil, věděl, kolik sebeovládání ho to stálo a praskalo mu srdce nad tou neúctou.
Nicméně když pozdvihl zrak a promluvil, aby pronesl poslední slova své závěrečné řeči, jeho tvář vypadala opět klidně a vyrovnaně. ,,Děkuji vám a přeji těm, které již neuvidím mnoho dobrého a hodně síly. Budete ji potřebovat." Pohlédl na Harryho a tomu se zdálo, že v jeho očích vidí důvěru a pýchu na něj, zahřálo ho to u srdce, chtěl se na ředitele usmát, ale ten už se díval jinam. "Teď se dejte do jídla. Sbohem." Nejen Harry a jeho přátelé, ale i mnozí jiní se teď dívali k učitelskému stolu se smíšenými pocity, věděli, za kolik jim vděčí a co znamenala slova pronesená z Brumbálových úst, pomalu jim docházelo, že šťastná léta v bezpečí bradavického hradu už skončila, tam venku je čekal realita, velice drsná na to, že jim bylo teprve sedmnáct.. Teprve po chvíli se dali do jídla.
Po večeři si Brumbál Harryho zavolal, aby mu předal instrukce. Když se brýlatý chlapec, teď už vlastně mladý muž vracel zpět do společenské místnosti, snažil si to všechno srovnat v hlavě. Musí jít na čas k Dursleyovým, aby se završilo, co jeho matka započala a on byl chráněn před Voldemortem silou své krve. Pak smí ke svému kmotrovi na ústředí. Brumbál mu sice nejdřív dovolil, aby si hledal dům, ale jeho kmotr hned poslal sovu, jak to myslí, že doufal, že syn jeho nejlepšího přítele bude bydlet u něj. Harry měl ale jiné plány, Brumbála do nich zasvětil a dohodl se se Siriusem, že jeho kmotr bude samozřejmě bydlet s ním. Čmuchal chtěl začít shánět dům, ale Harry ho předběhl. Neprozradil však svému kmotrovi kde.
Ve vlaku:
,,Harry, jak to bude dál?" pohlédla na něj dívka s ohnivými vlasy a pihami ve tvářích nejistě. ,,Miluji tě." Zatvářila, že tohle ji pro teď stačí a pohodlněji se mu stulila do náruče. ,,Dochodíš školu, to je teď hlavní a pak uvidíme. Neopustím tě, ale teď musím k Dursleyovým. Pak budu chvíli na ústředí, potom upravovat svůj dům, jestli budeš chtít, můžeš tam být se mnou, Ron a Hermiona tam budou taky." Ginny se potěšeně usmála, zavřela oči a vychutnávala ten úžasný pocit bezpečí, když ji objímali Harryho ruce.
,,Jistěže ti pomůžu, to sis myslel, že tě tam nechám samotného?" ozval se Harrymu na prsou po chvíli něžný hlásek. Posunul si brýle výš na nos a zatvářil se pobaveně, tušil, že to takhle dopadne. ,,Budu jenom rád a kdoví, čí bude ta zahrádka před a za domem." Zatvářil se tajemně, ale Ginny pochopila. ,,Harry děkuju! To myslíš vážně, že s tebou můžu bydlet, co když si najdeš někoho jiného?" ,,Neboj, nikdo jiný nebude, ty budeš ta, kterou si jednou vezmu." Dívce zasvítila očička, vůbec nemyslela na názory a zákazy paní Weasleyové, v tu chvíli pro ni existoval jen Harry, Harry její budoucí manžel.
Ron a Hermiona na protějších sedadlech si jich vůbec nevšímali, byli sebou tak zabráni, že se nezajímali o nic, co se dělo okolo. Vlak, ale už zastavil ve stanici a všichni se snažili dostat ven.
Harry chytil jeho a Ginnin kufr a loučil se pomalu s lokomotivou. Přišlo mu to tak líto, že jí jel naposled. Zasněně pohladil červený lak a jeho prsty spočinuly na mosazné klice dvířek. Ze zamyšlení ho vytrhla postava zahalená do tmavého pláště a jeho srdce začalo bít rychleji. ,,Siriusi." Sice jenom zašeptal, ale tvář pod kápí se usmála a vyšla mu vstříc. Oba si padli do náručí. ,,Co tu děláš Siriusi? Já nejdu k tobě domů. Musím k Dursleyům." Harry se na kmotra smutně usmál.
,,To já vím, ale proč si s nimi nepromluvit? Jenom pro případ, že by nevěděli jak se chovat k mému kmotřenci." Harry se rozesmál, představil si jak se budou tvářit Dursleyovi, až uvidí Siriuse. ,, Co je ti k smíchu?" Kmotr se na něj hrozivě zašklebil. ,,Představil sem si Dursleyovi, až tě uvidí." Na to nemohl Sirius nic namítat a rozesmál se společně s Harrym. Ale to už k nim přicházeli ostatní.
,,Čemu se vy dva smějete?" Hermiona byla zase ostražitá. ,,Hermi, klid, užívej volna, škola skončila." Ale to neměl Ron říkat, jeho dívka hned poklesla na mysli. Když to Harry, Ron, Ginny a Sirius uviděli, měli co dělat, aby se bláznivě nerozchechtali.
,,Harry, měli bychom jít, aby ti Dursleyovi neujeli." ,,Siriusi, ty se nějak těšíš, až je budeš moci postrašit." Kmotr se zatvářil děsivě, ale i přesto mu cukali koutky. Celá skupina se vydala k Harryho příbuzným, kteří se krčili u jednoho ze sloupů.
,,Dobrý den, já jsem Sirius Black," Dursleyovi sebou při vyslovení jména známého vraha trhli, "jak vidím už jste o mě slyšeli." Sirius se zašklebil směrem k Harrymu. ,,Chci po vás jen, abyste se k němu po těch 14 dní chovali slušně. Na shledanou." A šel dál od nich. ,,Tak Harry, měj se hezky, za 2 týdny se uvidíme." Poplácal ho po zádech. Hermiona s Ronem ho objali a Ginny ho přede všemi políbila. Harry si všiml, jak Dursleyovi vydechli úžasem. Jejich Dudlánka nikdo nechtěl a toho spratka tady líbá holka přímo na nádraží. Pak už se jenom odevšad ozývalo sbohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tercza Tercza | Web | 31. prosince 2006 v 9:45 | Reagovat

je to zajmavy!!

ale kde je dalsi??

2 Raduš Raduš | E-mail | 31. prosince 2006 v 9:57 | Reagovat

Možná ještě dneska, ale bolí mě hlava, tak budu ráda, když alespoň pomůžu mamce

3 lylianna lylianna | Web | 31. prosince 2006 v 12:37 | Reagovat

Je to super...dufam ze to dnes stihnes

4 Raduš Raduš | E-mail | 31. prosince 2006 v 12:44 | Reagovat

To nevím, nemá mi to kdo opravit

5 Linberthil Linberthil | 1. ledna 2007 v 13:39 | Reagovat

ahoj, už má, dorazila jsem asi před čtvrt hodinou, takže už jsem ti zase k dispozici:)

6 KA.R.IN KA.R.IN | 2. ledna 2007 v 11:40 | Reagovat

je to super :)) moc moc moc moc se těším na další kapitolku:) A děláš úžasný pokroky..fakt skvělý

7 Raduš Raduš | E-mail | 2. ledna 2007 v 16:48 | Reagovat

za ty pokroky vděčím Linberthil

8 KA.R.IN KA.R.IN | 2. ledna 2007 v 18:14 | Reagovat

tak to je fajn :) taky se mrknu po beta-readerovi :)

9 Linbrethil Linbrethil | 3. ledna 2007 v 19:21 | Reagovat

to je hezký, jak mě tady chválíte, ale vždy´já skoro nic nedělám... Beta-readrové jsou jenom ty šedý eminece v pozadí, co trošku dolaďujou, to co si hlavy vás autorek vymyslely... Já sama ještě nic nenapsala, takže váš skrytě obdivuju... Ale teď jsem jsem dostala od Nancy moc dobrej nápad, tak možná, že se o to pokusím...

Raduš vím, že času je málo, ale taky se moc těším na další kapitolky:)

10 Linbrethil Linbrethil | 4. ledna 2007 v 19:55 | Reagovat

Ahoj Raduško!

Já to chápu, taky jsem ze školy docela na prášky. Za prázdniny jsem napsala šest kompozic a teď dělám další, začínám bejt alergická na klasickou literaturu a její rozbory, takže jsem ráda za každou fanfiction, že se můžu odreagovat...

Vlastní blog zatím neplánuju, byla bych moc ráda, kdybych mohla publikovat u tebe, ale zatím nemám nic napsanýho, takže to není aktuální... MOžná přes víkend, tak nějak teď taky nic nestíhám...

Přidávám se k tvýmu přání přežít tenhle pololetní blázinec ve zdraví.

S tím beta-readem budu spěchat, jak budu moct:)

11 Raduš Raduš | 5. ledna 2007 v 17:00 | Reagovat

No, nejsou to vyrovnávací testy, ale nemám u všech dost známek, ale po dnešku to bude lepší

12 Raduš Raduš | 5. ledna 2007 v 17:16 | Reagovat

TO nejsou ani tak vyrovnávací testy, jako spíš že mám málo známek, ale po dnešku už to bede lepší.

Terczo tobě přeji pevný nervy s mamkou, ať ti to dobře dopadne.

13 Linbrethil Linbrethil | 5. ledna 2007 v 17:21 | Reagovat

No tak doufám, že se ti ty testy povedly... Jdu opravit tu tvoji kapitolku, do večera jí máš:)

14 KA.R.IN KA.R.IN | 14. února 2007 v 11:26 | Reagovat

Raduš nechci být otravná ale bude okračování téhle pvídky?

15 Raduš Raduš | E-mail | Web | 15. února 2007 v 21:14 | Reagovat

Pokráčko už je na nový stránce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama